"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

davidhavel: S tátou spolu nemluvíme, nejde to. Zkoušel jsem to mnohokrát a ... no, asi se nehodí to tady rozebírat. Nevídáme se, nepíšeme, nemluvíme. Bralo mi to obvykle více než dávalo a na to nemám dost síly, ani chuti. Přesto vím, že jednou... jednou mi to bude vše o mnoho víc líto, než je mi to nyní a neudělám s tím už vůbec nic. Teď ještě mohu, ale nechci. Snažil jsem se dost a mnohokrát. Míček je na druhé straně. Oba víme, ale vědět (o sobě) víc asi vlastně ani už nechceme. PS: neodpustím si to, Upřímnou, opravdu upřímnou soustrast.