"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

kdo-dneska-ne®blbne.cz: Naprosto souhlasím, už od mala mi přišlo, že se mí spolužáci chovají k učitelům jako hovada. Na gymnáziu jsem potom psala úvahu o tom, že je to možná tím, že vzhledem k tomu, že dítě od začátku musí přistupovat k učiteli jako k určité autoritě, a k tomu, že děti i puberťáci mají sklony autoritami pohrdat a svrhovat je, často potom zapomínají, že učitel je také jen člověk a že má rodinu a sny a kdysi byl na druhé straně katedry. Kvůli tomu někdy dochází k tak odporné šikaně učitelů, protože žák si řekne: "Co, dyť je to úča, voni jí platěj za to, aby mě tady prudila, voe, tak jsme po ní mrdnul mokrou houbou a dal jí hovno do kabelky."

Podle mě hnusné, avšak nevyhnutelné. Nicméně, děkuji za hezký článek, teď jsme nastoupila na vysokou a budu se jím řídit a všech kantorů si velice vážit, slibuji