"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

cukrenka®svetu.cz: Já si rozhodně nemyslím, že učitelé to mají lehké. Na druhé straně bych ze všech nedělala takové polobohy, už jen proto, že někteří na nějakou přípravu do hodin z vysoka kašlou a na opravenou písemku u nich čekáš tři týdny.

Třeba na střední jsem měla pocit (a nejen já), že učitel není povolání, ale diagnóza. Samozřejmě znám i skvělé učitele, o tom žádná. Ale také učitele - naprosté psychopaty. Budou po Tobě například chtít přesné datum založení nějakého francouzského divadla, ale e-mail Ti sami neodešlou a prasklou žárovku nevymění. Na ZŠ jsem například nikdy nepochopila to extrémní bazírování na maličkostech typu "okraje" (Kdo píše jako prase, bude tak psát i přes okraje v sešite, nemluvě o tom jak je tohle "řešení" neekologické.) apod....

Sečteno, podtrženo - raději bych do konce života pásla krávy, než dělat učitelku na základce nebo na střední. Už kvůli svému vlastnímu psychickému zdraví. Na vejšce už jsou studenti rozumnější, tak si myslím, že je to zas o něčem jiným (Ale teď jsi mě donutil tak trochu zapochybovat.).