Báječný svět shopaholiků vs Klub rváčů II

ČÁST DRUHÁ: KLUB RVÁČŮ

První část jsem zveřejnil 29. ledna a myslím, že je čas se k tomu vrátit a konečně to dokončit!

Nuže, Báječný svět shopaholiků mám za sebou, takže teď se vrhnu na něco mnohem příjemnějšího- Klub rváčů. Převyprávím vám tu celý děj, zcharakterizuju postavy, vyznění filmu, a na závěr film zhodnotím.
Třetí část, kterou sepíšu kdovídky, bude obsahovat moje porovnání obou filmů.

(poznámka: Je to trochu delší, v tom filmu se toho děje docela dost a já děj neumím zjednodušit tak, abych ho vystihl a aby zároveň dával smysl- takže vám spíš doporučuju shlédnout film a až pak přeskočit na konec- bude to myslím záživnější... ale tak jak chcete :D)

Takže bez dalších keců, jdeme na to: (SPOILER ALERT!)

KLUB RVÁČŮ

V první scéně filmu je hlavní hrdina (který se nám nepředstaví, ale v průběhu filmu zjistíme, že se jmenuje Jack; hraje ho Edward Norton) spolu s dalším týpkem (Bradem Pittem) někde v horním patře v mrakodrapu. Tyler strčil Jackovi do pusy pistoli ("S hlavní mezi zuby jdou vyslovit tak akorát samohlásky."), kterou vytáhne a oba se začínají bavit. Vyjde najevo, že pět mrakodrapů má základy obalené výbušninama a co nevidět budou srovnané se zemí.

Proč? Má to co dočinění se zbraněmi, bombami, revolucí a taky s dívkou jménem Marla Singerová (Helena Bonham Carter ze Sweeney Todda, Harry Pottera atd.)
Jack tedy začne vzpomínat na vše, co se posledních pár měsíců událo...

Začalo to insomnií, tedy nespavostí. Jack se celé týdny pořádně nevyspal, trpěl narkolepsií (člověk najednou usne a probudí se někde jinde) a nemohl se toho zbavit. Pracoval ve firmě, která měla na starosti stažení bezpečnostně nevyhovujících aut z prodeje (cosi jako kontrolor), řešil klasické každodenní problémy (Jaký typ gauče nejlépe vystihuje moji osobnost?) a když byl v depresi, uklízel svůj ikeácký byt. Všechno bylo docela fajn, až na to, že zkrátka nemohl spát.

A když si takhle jednou zašel znovu za doktorem s nadějí, že by mu třeba mohl dát nějaké prášky, doktor mu řekl, že mu nic dát nemůže a že Jack prostě potřebuje zdravý přirozený spánek. Na Jackův protest "ale počkejte, já trpím!" mu doktor odpověděl "Chcete vidět utrpení? Pusťte si večer pořad První metodistické úterý, uvidíte muže, kteří mají rakovinu varlat. TO je utrpení."

Jack si tuhle "radu" ale vezme k srdci a vypraví se na sezení mužů s rakovinou varlat. Tam se seznámí s Bobem, bývalým kulturistou, kterému steroidy tak rozhodily hormononální rovnováhu v těle, až mu narostla prsa. A na tomhle sezení se při zpovídání ve dvojci (s Bobem) v Jackovi něco zlomí a... Jack začne brečet taky, jako ostatní. A výsledek?
"Ani miminka nespí tak krásně."
Jack tomu propadl, začal chodit na všemožná sezení s lidmi, kteří mají nějakou těžkou nemoc.

Tam se vždycky s ostatními vybrečí, tím se očistí a konečně může v noci usnout. Prostě idylka.

A Marla Singerová všechno zničila.
Začala chodit na "jeho" sezení stejně jako on, byla další "podvodník". Když tam byla ona, nemohl Jack brečet. A jelikož žádný pláč= žádný spánek, rozhodl se, že si to s ní musí vyříkat. Marla byla  ztracená existence s poněkud nihilistickou životní filozofií (člověk může umřít kdykoliv a její tragédie spočívala v tom, že ještě neumřela), ale byla docela rozumná, takže se s Jackem nakonec dohodli, že si různá sezení rozdělí půl na půl, aby se nepotkávali.

V další scéně se dozvíme, jakým způsobem Jak posuzuje auta- některé typy aut by měly být vyřazeny, ale protože by to pro jeho společnost bylo nevýhodné, zůstávají v oběhu... ("Auta vyráběná mojí společností jsou bezpečná do rychlosti 60 mil v hodině.") Na jedné ze svých obchodních cest se v letadle seznámí s Tylerem Durdenem.
A tehdy to celé začne.
Nejdřív spolu jenom tak konverzují na téma "proč jsou v letadlech kyslíkové masky?"("Abyste mohl dýchat." ... "Ne, při katastrofách začnou lidi křečovitě dýchat. A najednou se díky kyslíku dostanou do euforie. Smíří se s osudem. Proto to tu je!")
Tyler dá Jackovi svoji navštívenku.

Když Jack přijede domů, zjistí, že jeho byt explodoval. Hasiči mu řeknou, že za to asi mohl unikající plyn a kompresor ledničky.
Jack, který rázem nemá vůbec nic, zavolá Tylerovi ("Kdybyste se mě zeptali teď, tak bych nedokázal říct, proč jsem mu zavolal."). Dají si sraz v hospodě, pokecají, dají si pár piv a Tyler Jackovi nabídne, že ho u sebe nechá bydlet, ale pod jednou podmínkou.
Tyler po Jackovi chce, aby ho praštil. Jack se nejdřív zdráhá, ale když Tyler naléhá, praští Tylera do ucha. Tyler mu to vrátí a začnou se přítelsky prát. A takhle nějak vznikl Klub rváčů.

Jack se tedy nastěhuje k Tylerovi do domu, který je v dezolátním stavu a nachází se v jedné z opuštěných čtvrtí města. Žádní sousedi, žádná televize, žádný počítač, minimální přepych.
Do Klubu rváčů se začali přidávat další lidé, kteří stejně jako hlavní hrdinové mají pocit vykořenění a neuspokojení a Klub rváčů je pro ně místo, kde můžou být (byť na chvíli) "opravdoví".
Jack pod Tylerovým vlivem pomalu začně měnit svůj pohled na svět.
"Dřív, když jsem přišel domů, tak jsem byl rozzlobený nebo v depresi, a tak jsem začal uklízet svůj pokoj. Leštil jsem skandinávský nábytek. Měl jsem si najít nový byt, měl jsem se spojit se svojí pojišťovnou, měl jsem být rozhořčený, jak můj malý roztomilý byteček vyhořel. Ale nebyl jsem."
Do Klubu rváčů začne chodit víc a víc lidí, takže Tyler najde vhodné působení (v místnosti pod jedním barem) a vymyslí pro Klub pravidla (z nich je důležité hlavně to, že první dvě pravidla zní "Nikomu neříkej o Klubu rváčů.")
Tenhle idylický život trvá přesně do té doby, než Jackovi zavolá Marla a začne ho otravovat svými nihilistickými kecy. Jack odloží sluchátko a jde pryč... jenže sluchátko za chvíli vezme Tyler. Slovo dá slovo a prožijou spolu vášnivou noc u Tylera doma a ráno Jack potká Marlu v kuchyni, je z toho patřičně vyjevený a vykáže ji pryč...
Jack pak musí Tylerovi slíbit, že se o něm nebude s Marlou nikdy bavit. Následně spolu Tyler a Marla navážou, ehm, fyzický vztah. Každý den.

Jackovi se ozve detektiv, který mu oznámí, že výbuch jeho bytu asi nebyl žádnou nehodou- někdo mu ho vyhodil do vzduchu úmyslně. Jack to ale tak nějak pustí z hlavy a radši se zaměřuje na to, aby Marlu každé ráno nějak dostal z baráku ("Když spolu zrovna nešpásovali, nebyli Tyler a Marla nikdy ve stejné místnosti. Přesně jako moji rodiče.")

Po večerech Tyler a Jack kradou lidský tuk z liposukčních, který jednak prodávají na výrobu luxusních mýdel a jednak používají k výrobě výbušnin. Na co výbušniny, to zatím Jack netuší... 
Zajímavá scéna číslo 1: Tyler Jackovi vysype na ruku louh a začne ho poučovat o Bohu ("Je docela pravděpodobný, že tě nenávidí, ale to není to nejhorší- my ho nepotřebujeme!"), o životě ("Nejdřív se musíš vzdát. Nejdřív musíš vědět, ne se bát."), o smrti ("Vědět, že jednoho dne zemřeš.") a tak vůbec ("Teprve až když ztratíme úplně všechno, jsme svobodní.").
Marla Jacka naláká k sobě do bytu, aby jí vyšetřil prsa kvůli rakovině ("Nezavolala Tylerovi. Zavolala mně. Jsem v jejím deníčku zapsaný jako neutrální osoba.") s jasným úmyslem ho sbalit, jenže Jack k ní necítí nic než odpor... na ulici pak potká Boba (bývalý kulturista) a zjistí, že Bob taky chodí do klubu rváčů, jen v jiné dny, takže se tam nikdy nepotkali. Domluví se spolu a dají si zápas...

Zajímavá scéna číslo 2: Tyler má monolog v Klubu rváčů ("Pracujeme jenom proto, abychom si koupili krámy, který nepotřebujem. Jsme průměrný děti historie. Lidi, který jsou k ničemu. Nezažili jsme válku, velkou depresi. Naše válka je duchovní válka. Naše deprese je náš život.")
VSUVKA: Tady je vidět, že Tyler nikdy nic nečetl od dánského filozofa S. Kierkegaarda- pojem zoufalství je jeho ústřední téma... KONEC VSUVKY
("Byli jsme televizí vychovaný k víře, že se z nás stanou milionáři, nebo rockový hvězdy,  filmoví bozi, ale kdepak. My si to uvědomujeme- a začínáme být dost vzteklí...")
Hned nato tam vtrhne majitel prostor, kde se Klub rváčů schází a se svým ozbrojeným bodyguardem je chce  všechny vyhodit. Tyler to vyřeší tak, že se nechá brutálně zmlátit, a pak se na majitele vrhne se slovy ("Ty nevíš kde všude jsem byl, nevíš co všechno můžu mít za nemoci!") a majitel, pod tlakem těchto argumentů, slíbí, že je nechá na pokoji :D
Po téhle události zadá každému z členů klubu domácí úkol- mají vyprovokovat bitku s někým, koho neznají, a záměrně PROHRÁT. ("Nejdřív se musíš vzdát...")
Jack jde za svým šéfem a začne ho vydírat s tím, že zná docela dost špinavostí o firmě, které by patrně zajímaly patřičné úřady- šéf se nenechá zastrašit a zavolá ochranku, načež začne Jack sám sebe mlátit až do krve a zdemoluje mu celou kancelář. Když ochranka na místo dorazí, najdou zmláceného Jacka, rozflákanou kancelář a šéfa v šoku... takže se nakonec dohodli na tom, že Jack bude moct "pracovat z domova" (= bude dostávat peníze za nic).
A tak se mohl začít věnovat Klubu naplno.

Tyler zadává členům Klubu další a další úkoly, od různých výtržností po zmatení světel na semaforech... veskrze to jsou věci, které nějakým způsobem narušují veřejný pořádek či každodenní rutinu.

Pak začne s projektem Likvidace- u jeho domu se postupně scházejí adepti, kteří musí vydržet stát tři dny před domem, bez jídla, vody, povzbuzení. Když to dokážou, jsou přijati a začnou trénovat. Jack moc neví o co jde, ale přistoupí na Tylerovu hru a jede v tom s ním.
Adepti si musí oholit hlavu, pracovat v domě, poslouchat Tylera- a všichni to dělají... tak to jde dál a dál. Tyler si vytvářel vlastní armádu. Proč? Nikdo nevěděl a nikdo se ho neptal- všichni mu prostě věřili.
Skupina (bez Jacka) při jedné akci namaluje na budovu banky obřího smajlíka :) a s tím, že místo očí jsou zapálené místnosti. Jack se jich u televizních zpráv užasle ptá, jestli to byli oni, načež mu Bob odpoví:"První pravidlo projektu likvidace zní: Neklást žádné otázky."

Jako reakci na tento čin policejní šéfové uspořádají veřejnou schůzi, na které se mají dohodnout na budoucím postupu ohledně Klubu rváčů, který je už teď známý a ilegální. Tyler a jeho army se dostanou na večírek v přestrojení za číšníky a výhružkami donutí vrchního důstojníka, aby skupinu, která je má najít a pozatýkat, rozpustil. ("Podívej se, na těch lidech kolem tebe seš závislej. Vaříme ti jídlo. Odvážíme odpadky. Spojujeme hovory. Řídíme tvoji sanitku. Hlídáme tě v době, kdy spíš... tak nás radši ne*er.")

Zajímavá scéna číslo 3: Po jedné ze "sešlostí" Klubu rváčů spolu jedou Tyler (u volantu), Jack a dva další členové v autě. Jack na Tylera uhodí, jakože mu nic neřekl o projektu Likvidace a proč ho pořád ze všeho vynechává. Tyler ale moc sdílný není ("Zapomeň co sis myslel o životě, o přátelství a hlavně o tobě a o mně.") a navíc prohlásí, že to byl on, kdo Jackovi vyhodil byt do vzduchu... pak následuje výměna názorů ("Tohle není seminář, při víkendovým pobytu na kloub věcem nepřijdeš! Přesťaň už všechno kontrolovat a prostě se tomu poddej.") a hovor na téma "co byste chtěli udělat předtím, než umřete", načež Tyler pustí volant, všichni se připoutají a vybourají se...

Jack je pár dní v polobezvědémí u Tylera v bytě a když se konečně probudí, Tyler je pryč. Zato celý dům ožil, je tam spousta lidí, kteří něco velkého chystají. Všude jsou plány, zvoní telefony, připravují se chemikálie... ale Jackovi nechce nikdo nic říct, ani kde je Tyler, protože první pravidlo zní "Neklást žádné otázky."

Jack si vezme flašku pití a opije se, načež přijde Marla a Jack jí začne opile vysvětlovat, že Tyler odešel pryč. Marla naštvaně odejde.
Pak se do domu vrátí jeden z týmů, který měl "zničit kousek korporace" tím, že nasměruje pomocí exploze jednu obří kouli na kavárnu Starbucks... akce se podaří, jenže jeden policista přitom zastřelí Boba. Jack všem (kteří chtějí Boba zakopat na zahradě) vynadá, najde rezervace letenek a útržky z barů Tylera a vydá se podle nich na místa, kde byl i Tyler s cílem ho najít. Nikde mu ale nikdo nechce nic říct, každý si myslí, že to je nějaký test... Tyler očividně rekrutoval do Klubu rváčů lidi z dalších měst. Někde Kluby vznikaly samy od sebe.

Jack měl neustálý pocit déja vu ("jsem já Tylerův zlý sen nebo je Tyler moje noční můra?"), od nikoho se nic moc nedozvěděl, až nakonec v jednom baru si jeden barman myslí, že on je Tyler.
Jack se s hrůzou vrátí do svého hotelového pokoje, volá Marle a ptá se jí, jestli spolu něco měli a jak se on (Jack) jmenuje. Marla mu odpoví "Nejdřív mě miluješ, pak mě nenávidíš, tak bych pospala náš vztah, Tylere." a zavěsí.

V pokoji se objeví Tyler s tím, že Jack porušil svůj slib- bavil se o něm s Marlou. Jack se ho ptá, jaktože si ho lidi pletou s ním. Odpověď je nasnadě.
Protože...

Protože Tyler a Jack jsou jedna a tatáž osoba. Tyler je Jackovo alter-ego, které si Jack vytvořil, protože chtěl radikálně změnit svůj život a sám by to nezvládl. Tyler je svobodný ve všech ohledech, ve kterých Jack není, je to de facto jeho ideál... který se trochu vymkl kontrole.

Tyler Jackovi vysvětlí princip jeho duševní rozpolcenosti- přes den je Jack, v noci Tyler. Občas je Tylerem i ve dne, to si pak Jack představuje, že Tylera pozoruje... a čím dál tím víc se jím začíná stávat... Tyler Jackovi nastíní jejich problém- Marlu. Ví toho příliš... Jack se začne rozčilovat, načež usne a probudí se až někdy ráno. Tyler nikde, takže se odhlásí z hotelu a zjistí, že zatímco "spal", tak z hotelu asi 20x telefonoval na různá čísla...

Jde do svého "domu", který je nyní úplně prázdný a začne volat na čísla z výpisů- zjistí, že to jsou čísla údržeb nějakých budov- když se je snaží varovat, že se na jejich budovu chystá atentát, dostane se mu odpovědi "Nebojte se, pane, vše je připraveno, máme to pod kontrolou..."

Jack popadne nějaké kompromitující materiály a jde se udat na policii (předtím ještě potká Marlu, kterou se snaží přesvědčit, aby opustila město). Na policii ho detektivové vyslechnou, jenže když jsou v místnosti sami bez velitele, ukáže se, že někteří policisté v tom jedou taky "Říkal jste, že kdyby někdo prozradil projekt Likvidace, třeba i vy sám, ostatní mu mají uříznout koule." Jackovi se podaří utéct (bez kalhot, zato s pistolí jednoho z policistů) a zamíří rovnou k jednomu z ohrožených mrakodrapů... a začne se mu "zjevovat" Tyler.

Dostane se dovnitř, jde do podzemního parkoviště, kde v jedné dodávce zneškodní nastraženou bombu ("Když víš jak to zneškodnit ty, vím to i já.") Tyler se na něho naštve a začnou se spolu prát (což je pěkně znázorněno prostřednictvím bezpečnostních kamer). Tyler Jacka knockoutuje a odtáhne do vrchního patra mrakodrapu.

A jsme na začátku. Jack se Tylera snaží marně přesvědčit, aby celou akci odvolal, ale marně, vše je připraveno, mrakodrapy explodují co nevidět- jedná se o budovy bankovních společností, které v nich uchovávají záznamy o financích na kreditních kartách atd. Když půlka západního světa o tyhle informace přijde... no, bude to zajímavý.

Jack si v zoufalé snaze zbavit se Tylera dá pistoli do pusy ("Ty tu nejsi, ty tu pistoli nemáš v ruce... tu pistoli mám v ruce já!") a vystřelí.
Tyler se "mrtvý" zhroutí k zemi.
Jenže vyjde najevo, že si Jack "jenom" prostřelil kůži v ústní dutině. Výtahem za ním přijedou jeho "kumpánové" s pivem a Marlou, mu nejdřív začne nadávat, ale při pohledu na jeho obličej se zděsí a začne ho ošetřovat... Jack pošle všechny kromě Marly pryč a se slovy "Poznala jsi mě ve velice zvláštním období svého života," sledují ruku v ruce výbuchy a zhroucení zbývajících mrakodrapů a s nimi i zhroucení celosvětové ekonomiky...

KONEC

Už vám asi došlo, že tohle je můj hodně oblíbený film :D Když jsem ho viděl poprvé, bylo mi asi 10 a napoprvé jsem ho moc nepochopil. Teprve až když jsem ho viděl víckrát, dokázal jsem ho patřičně ocenit- byly doby, kdy jsem ho znal v podstatě zpaměti O_o
Vzpomínám si, že jsem ho poprvé viděl na VHS z videopůjčovny (mladší publikum nechť využije Google) a před filmem byla jedna z ukázek právě na Klub rváčů (nevím proč :D). A na konci ukázky bylo řečeno: "VAROVÁNÍ! Tento film může změnit váš život!"
A já věřím, že mi ten film do určité míry život změnil :)

Hlavně takovým tím protikorporačním feelingem- jakože od té doby nemám rád Starbucks (ačkoliv jsem tam nikdy nebyl), nakupování věcí, který nutně nepotřebuju (pravda, takové tendence jsem měl víceméně odjakživa... pokud nepočítám LEGO :D) a mobilní operátory (kteří mi rok co rok vyhrožují, že jestli si nezaplatím kredit v minimální hodnotě 200 Kč, zrušej mi SIMku) atd.
Tedy ne že bych doma shromažďoval mýdlo a snažil se nějakou z pobočku zmíněných firem vyhodit do vzduchu, to ne. Taky tyhle svoje názory ostatním lidem moc nesděluju, teda aspoň ne moc- nikoho se nesnažím obrátit na svoji "víru".
Snažím se bojovat spíš s trochu jiným problémem, a to problém odlidštění, problém každodennosti (práce v korporaci, někde za přepážkou), kdy je člověk tak vyšťavenej, otrávenej, otrlej, cynickej, zhlouplej a unavenej, až ztratí sám sebe a vše svou "lidskost". Dobrá, možná trochu přeháním, ale zkrátka si myslím, že by člověk nikdy neměl zapomenout i na city. Sice se tenhle věk trochu arogantně označuje za věk rozumu (což by podle mě klidně mohlo mít i negativní konotace), ale pro člověka jsou přece důležité i emoce- konkrétně vlídnost, soucit, empatie... proto tak nemám rád (sociální) darwinismus a mýtická hesla jako "přežití nejzdatnějšího" a vztahování biologickcých "zákonů" na lidskou společnost- právě proto, že vám pak ze soucitu, morálky a empatie nezbyde skoro nic.

Ano, k těmhle myšlenkám mě postrčil zrovna film s názvem Klub rváčů. Ironie osudu je někdy pěkně ironická!
Kromě nechuti nakupovat zbytečný věci, zadlužování se a odpor vůči vyprázdněné a bezmyšlenkovité popkultuře mi tenhle film ještě dal ještě pár dalších věcí, které zmíním aspoň ve zkratce, protože by to jinak vyšlo na několik samostatných článků :)

"Války, hladomor, nemoce... takovýhle věci mě nezajímají! Co mě zajímá? Televize s 500 kanály, magazíny o slavnejch lidech, jméno chlápka na mým spodním prádle..." = nevěnuj se zbytečnostem, soustřeď se na důležité věci v životě- i ty, se kterými nic nenaděláš... a hlavně: NEBUĎ JENOM TUPEJ SPOTŘEBITEL.

"Bez bolesti, bez oběti, nedosáhneš ničeho!" = to je myslím jasné samo o sobě.

"Při víkendovým pobytu na kloub věcem nepřijdeš." = občas je potřeba se nad věcmi zamyslet trochu víc, nestačí jenom chodit po povrchu.

"Člověk si půl roku vybírá gauč, a pak najde ten pravej a říká si: Ať se stane cokoliv, gauč mám vyřešenej!" = rozlišuj, co je v životě opravdu důležité (nápověda: gauč to není)

"Věci, které vlastníte, nakonec vlastní vás." = dávej si pozor na to, co máš (tím se nemyslí jenom strach o to, aby je někdo nečajznul...)

"Nejdřív musíš vědět, ne se bát. Vědět, že jednoho dne zemřeš." = tohle je asi to nejdůležitější vůbec- žij svůj život autenticky, využívej svoje šance, i když to bude bolet, nežij otupěle, rozhoduj se sám za sebe a nes za své činy odpovědnost...

"Tak co chceš? Chceš do tý hrozný práce, do toho hnusnýho bytu a koukat se na sitcomy?" = je třeba v životě chtít trochu víc než práci, byt a sitcomy (zábavu).

Možná se vám zdá, že to trochu přeháním a beru si z toho filmu víc, než tam je. Na to můžu říct jenom to, že máte možná pravdu, ale co, je to můj blog, moje psyché, a můj pohled... :D Jak už jsem psal, ten film jsem viděl když mi bylo cca 10, takže jsem si díky němu mohl utřídit pár myšlenek a stát se víceméně imunní vůči reklamám a "free, cool, in" životnímu stylu. Já si šel vždycky spíš svou cestou- a řeknu vám, že to není nic snadnýho ani příjemnýho, ale o tom snad až někdy jindy.

Nedávno (loni?) jsem četl i knižní předlohu od Chucka Palahniuka, která sloužila jako předloha filmu. Film knihu docela přesně kopíruje, jen konec je trochu odlišný. Knížka se mi ale moc nelíbila, byla to spíš taková krátká novela (200 stran?) a každá druhá věta zněla "Tyler říká, že..." To mě tam časem neskutečně iritovalo :D Zkrátka styl psaní a vyprávění mi moc nesedl (což možná mohlo být zčásti i překladem... kdo ví).

Mně samotnému se ale nelíbí ta myšlenka extrémní anarchie, kdy se má za to, že by se měla zničit naše společnost a kompletně vybudovat nová... už jenom kvůli tomu, že by se to neobečlo bez značných ztrát na životech. Spíš tenhle film využívám k tomu, abych zmírnil negativní dopady soudobé globalizované, silně konzumní, pseudoracionální a materiální společnosti. Tedy ne revoluci, ale nápravu... (což jde samozřejmě jen do určité míry, ale stejně).

Zkrátka a dobře, tenhle film (knížka) má potenciál změnit život- stačí když ho správně uchopíte. Můžete ho ale klidně brát jako klasický film a nic si z něho nevzít, to je samozřejmě taky možný. Nějaká "barbie girl" nebo zarytý eM0 boY asi sotva bude svůj život na základě tohodle filmu přehodnocovat, na druhou stranu by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby to pouštěli dětem ve škole dejme tomu v 9. třídě...

... patrně by vzrostl počet kriminálních činů páchaných mládeží *povzdech*

Tak doufám, že jsem se v závěru vyjadřoval dostatečně srozumitelně, pokud ne, tak mi to promiňte, ale v poslední době jsem vyšťavenej jako citron zapomenutý na slunci. Na úplný závěr aspoň přidám písničku ze závěrečných titulků a půjdu spát :D