"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zlomenymec: Díky

Když počátáš přílad, tak si v duchu neříkáš to, co píšeš?
Když zpracováváš svoje vjemy, tak myslet nemusíš. Můžeš si ale v duchu ŘÍCT: Hmm, to je ale krásná váza, takovou bych si chtěla pořídit, až budu bydlet ve svém...
Neebo tak něco
A řekl bych, že jazyk MŮŽE být nástroj manipulace ("Venku prší." Manipuluju tě tím nějak? )