"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

lenteli®svetu.cz: Milý Mečoune,
tvoje úvaha (dá-li se tomuhle ohromnýmu uvědomění tak říkat) mě dovedla k jedný zásadní věci. Řekla bych až k uvědomění.
S tvým názorem souhlasím - člověk, kterej sám sebe nazývá člověkem by měl bejt především lidskej. A lidskost, myslím, nemá co dělat se sviňárnama, který si lidi v dnešní době dělaj.
Když se podívám konkrétně k narážce na nevěru (která, myslím, nebyla ve tvým článku úplně tak zásadní, jestli to správně chápu), docházím k tomu svýmu uvědomění. Nějak jsi vynechal případ (nebo jsem ho v tom přívalu informací přehlédla?), kdy bokovka netuší, že je bokovkou. Vlastně páchá zlo, aniž by o tom věděla. A to prozření je pak možná ještě horší, než kdyby někoho podvedla svévolně...
...to jsem ale dost odbočila, nechala jsem se unést novým myšlenkovým pochodem a to asi nepatří sem, ale na můj blog, kam o tom nejspíš za pár minut napíšu. Abych se vrátila k tématu. Z hlediska poezie to výborně vystihl Chad Kroeger a spol :
"If everyone cared and nobody cried
If everyone loved and nobody lied
If everyone shared and swallowed their pride
We’d see the day when nobody died "
Jak to tak ale poslouchám, říkám si, že tohle už asi v tom dnešním zkaženým světě neni možný. Nezbejvá než doufat, že je tady více lidí, co si to uvědomujou stejně jako ty. Na spásu světa nevěřim. Ale věřim, že né všichni jsou tak brutálně zkažený... Děkuju za tvůj článek, pomalu mi otevírá oči. Jdu si ho přečíst ještě jednou. Měj se, L.