Kabát: Bára

aneb Mečounovo večerní okénko hudby.

Dlouho jsem nepřidal žádnou megakrutohustopřísněkulervoucí hudbu, tak to musím napravit. Dneska si dáme něco trochu lehčího na dobrou noc.

Já osobně mám Kabáty docela rád- hlavně kvůli nostalgickým vzpomínkám na jejich album MegaHu z roku 1999. Tehdy ho někdo z rodiny dostal pod stromeček a mě naprosto dostalo. Líbí se mi tam úplně každá písnička, a to se mi u ostatních kapel snad ještě nestalo. To album bych vážně mohl poslouchat pořád. Prostě srdcovka.

Song, kterej vám házím v plén dneska, z tohodle alba není- je z alba Go satane go (2000), který je taky dobrý, ale na MegaHu podle mě nemá. Nostalgie je holt svinstvo :P
Konkrétně jde o písničku Divá Bára a házím ji sem proto, že je na ní něco, co mě fakt hrozně moc přitahuje. Je takovej ten typ písničky, který se hodí k táboráku. Nebo noční cestě autem. Nebo naopak hodně ranní cestě autem (autobusem...). K ubíhající krajině... ke konci života... *filozofický pohled do dáli*

Taková "nejhezčí" od Kabátů. Nejromatičtější. Nejdojemnější. Nebo tak prostě.

Dost řečí, tady to je:

(Zlomený meč zpívá)

Jenom se ptej
Kolem plameny tančí
Proč je tady divnej chlad?
Nepospíchej
Kdo tě zavede zpátky?
A kdo při tobě bude stát?

Víš, já... víš, já mám spoustu známejch v podzemí
A divá Bára se mnou spí

Když je noc všechno krásný zdá se mi
To jsme my dávno prokletý

Ještě je čas
Jak tě nestvůra kouše
Schovej nohy do peřin
Okolo nás
Je toho tolik co zkoušet
Na jedno zdraví nevěřím

Víš, já...

Kdopak tě zval?
Vem si do dlaně růži
Sevři ji a krve pij
Pojď jenom dál
Obleč si moji kůži
Vysaj mě a použij

Víš, já...

Dobró noc