"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

monuminous: Jsem asi nenapravitelná, ale mě to spíš naplňuje smutkem, že nebyl tenhle přístup k "vlastním" Židům rozšířenější. Proč jenom všichni ti strůjci konečného řešení židovské otázky nenarazili i jinde...
Ale nebudu ti kazit pozitivní týden, nakonec sama jsem se po letech všemožných smutků dopracovala k životnímu heslu (pitomé označení, ale momentálně mě jiné nenapadá) "Raduj se, kdo můžeš". A je pěkné sledovat, jak ti to teď s tím radováním jde!