Moje "osudové" chyby

Tento článek jsem de facto mohl nazvat všelijak. Zaměstnání snů. Filozofie vs. práce. Thales vs. děvečka. Nebo melodramatické Udělal jsem osudovou chybu?

Ve výsledku je to ouplně jedno, ale aspoň to zní cool, ne?:D
Začněme pěkně popořádku. Já nikdy nebyl ambiciózní typ. Moje definice ideálního zaměstnání se shoduje s definicí T. Pratchetta: Sedět v teple a v suchu a nemuset zvedat nic těžkého. Žádná velká věda. Žádná touha po uznání, po možnosti komandovat ty nebožáky, kteří by měli tu smůlu, že by byli v hiearchii pode mnou.
Nic takového. Prostě si v klidu přijít, odsedět si tam těch 8 hodin, a pak zas jít. Netahat si práci domů.

No a když jsem tak přemýšlel, jaká by asi tak byla moje vysněná práce, vyšlo mi něco ve smyslu... knihovník o_O
Nojo. Sedět si tam, vyřizovat lidem kartičky, třídit knihy, uspořádávat regály a tak. To by mě bavilo. Finančně by to asi nebylo dvakrát velký terno, ale mám za to, že by mě ta práce uživila a hlavně by mě bavila.
Hrome, že já nešel studovat na knihovníka! To je moje první chyba. (Může se člověk stát neštudovaným knihovníkem? Ani nějak nevím, musím to někde zjistit.)

I přes nepřízeň osudu jsem se ale na rok a půl stal ekonomicky aktivním- měl jsem job! Sice jsem musel být v Praze na ubytovně s lidmi, kteří... no prostě s lidmi, se kterými jsem toho neměl zrovna dvakrát společného :D Taky jsem jezdil domů jen na víkend. ALE měl jsem práci, stabilní příjem a těžké věci jsem musel zvedat jen občas. Ta práce nebyla dvakrát zábavná, ale hej, kdo dneska může tvrdit, že má zábavnou práci, žejo. Navíc jsem měl dobrýho šéfa.
Ale pak jsem se, v náhlém pohnutí mysli, rozhodl, že to zkusím eště jednou a vydám se vstříc akademickému životu. A proč troškařit? Půjdu rovnou na Jů Kej, ať to za to stojí! :D
Inu, v práci jsem za sebe zaškolil náhradníka (Kterej prý mimochodem není ani z půlky tak dobrej jako já- je to fajn vědět, že na vás někdo v práci vzpomíná a že vzpomíná V DOBRÉM! :D) a

A dostáváme se k jádru pudla. Druhý semestr. TEPRVE druhý semestr a já už mám pocit, že sbalit si saky paky a odjet někam do Bulharska (nebo Rumunska, ještě jsem se nerozhodl) není tak špatnej nápad.
Ta hrůza! Ta hrůza z potencionálního neúspěchu

Udělal jsem chybu, když jsem odešel z teplého místečka, které by mě sice asi nikam vysoko nedovedlo, ale... byla to práce! Nebo je dobře, že jsem teď na škole, odkud mě (možná) vyhoděj? Kdybych do školy nešel, neměl bych páru o spoustě věcí. Třeba proč náčelníci domorodého kmene spáchali sebevraždu, když jim holanďani dovezli super kvalitní sekyrky jako projev dobré vůle. Nebo co by to pro svět znamenalo, kdyby se dochovalo víc z Hérakleita. Nevěděl bych co to je mezní užitek a spol. Netušil bych, kdo to byl tzv. Deutero-Izaiáš. Nevěděl bych kdo to je/byl Karl Jaspers, Hanna Arendtová, Jan Patočka, Toynbee, Eugen Fink... atd.

Takže teď jsem sice chytřejší, ale jsem bez práce. Jinak bych byl hloupější (= menší přehled o světě, víte jak to myslím), ale měl bych práci. Co je lepší?:D
A co když doopravdy neuspěju? :(
Dělám všechno proto, abych uspěl (nemyslete si, doma se rozhodně neflákám), ale stejně. Ty zkoušky (hlavně ta jedna co mě teď čeká) jsou nehorázně debilní, fakt. Šprtání se věcí nazpaměť zas až tak nepomůže. Hmph!

Kdybych aspoň šel na nějakou střední- ekonomku, nebo tak. Kdybych tehdá neposlechl rodiče ("Na matiku ty nejseš, jdi na gympl!" Pcha! Na tom gymplu jsme dělali 10x debilnější věci, než ty lidi na ekonomce, to vím!) Aspoň bych uměl něco. Něco málo. A měl minimální praxi. Ale takhle- s gymplem? :( Uááááááááá! To byla moje další osudová chyba.

No, tak to je celé, vážení. Jenom jsem si tak chtěl postěžovat na svůj úděl, za který si můžu sám :D Člověk by prý neměl litovat ničeho, co udělal. Pche. Ten, kdo tohle moudro vymyslel, by mi mohl dávat nějakou doživotní rentu. Pak bych ničeho nelitoval :D
Pořádně nejím, nespím (dneska to byla fakt debilní noc, blé), cítím tlak u srdce, jsem nervózní a krajně nepříjemnej... a to všechno mě bude provázet až do září. Stres a nervy a strach z neúspěchu.
To bude super léto :D

"A když neuspěješ?"
"Uspěju. Musím."

Takže, ehm, na závěr... Nezaměstnal by mě pak kdyžtak někdo? Co? Středočeský kraj? Klidně bych dojížděl! Naučím se cokoliv bude potřeba! Jsem zodpovědný! Pracovitý! Určitě budu posilou pro váš pracovní tým!
NEJSEM ZOUFALÝ! NEJSEM! :D