Zlomenymec | O svatbách a sekyrách

Včera jsem vám sliboval dodat článek o svatbách a sekyrách, takže tady je:

V pátek jsem se totiž ve škole zas dověděl pár zajímavých informací a byla by škoda, kdybych vás o ně ochudil :)

O svatbách

Takže. Přemýšleli jste někdy o tom, proč se nevěsta do kostela/radnice/místa, kde bude oddána má zásadně vozit autem? A proč ji ženich pak musí vzít a přenýst až přes práh kostela/radnice/místa, kde bude oddána?

Kdeže galantnost a snaha, aby nevěstu nebolely nohy! Celá záležitost má mnohem závažnější význam!
Jak známo, dcera vždy "dědí" bohy po svém otci- jaké uctívá bohy otec, takové musí uctívat i ona, to je logický. Navíc má ještě své předky, které spolu s bohy uctívá (protože správně uctívaný předek neškodí).

Jenže! Když se chce provdat za muže z jiné rodiny, tak jim tam nemůže s sebou přinýst svoje bohy. To přece nejde! Čili žena "přebírá" bohy od svého nastávajícího.
K tomu je samozřejmě potřeba se nejdřív "rozkmotřit" se stávajícími bohy, což se děje doma. No a jakmile je jednou takhle "rozkmotřena", tak se nesmí dotknout země! Protože tam jsou její předkové (kteří uctívají původní bohy), se kterýma teď už není za dobře! To je hrozně nebezpečný! Proto se musí na "oddací místo" vézt vozem, nesmí se zkrátka dotknout země do té doby, než bude mít nové bohy.

A proč ji ženich nosí přes práh? No protože ji ti noví bohové od ženicha ještě vůbec neznají a ten ženich jim nevěstu takhle "představí."

A když se pak peče svatební dort/koláč, tak se MUSÍ nakrájet na STEJNÝ díly, ve kterých musí být SPRAVEDLIVĚ rozdělený všechny indegrience! Je to totiž "zanemní" toho, že se teď všichni spravedlivě dělíme a jsme spolu za dobře.

Čili pokud budete péct svatební dort a do jedné části narvete borůvky, do druhé třešně, do třetí tvaroh, tak je to ÚPLNĚ ŠPATNĚ!! MUSÍ TO BÝT VŠECHNO ROZDĚLENÉ SPRAVEDLIVĚ!

Dneska už se samozřejmě tyhle rituály skoro vůbec nedoržujou, což má samozřejmě za následek tak vysokou rozvodovost.

O sekyrách

Původně jsem chtěl tohle dát jako samostatný článek, ale je to kratší povídání, tak to ještě fláknu sem.
Totiž v Austrálii existoval (už asi neexistuje) kmen domorodců, který měl zajímavou zkoušku dospělosti (takovou maturitu xD). Když chtěl totiž jinoch dokázat, že už má na to být muž, tak musel odejít do pouště a několik dní jít až k určité skále. Tam měl zůstat do té doby, než si sám vyrobí SEKYRU.

Tahle sekyra byla něco jako jeho vysvědčení- čím lepší, tím vyšší prestiž. Není divu, že výroba téhle zbraně mohla trvat klidně i několik měsíců.
No a když pak byla zbraň hotová a on se vrátil zpátky, tak ji předložil před radu starších a ti ji zkoumali a hodnotili. Když byla opravdu hodně povedená, tak mohl jednou klidně aspirovat na post staršího. Když byla špatná, tak musel chodit všude poslední (chodíš poslední= jsi slabý, pomalý, něco tě sežere) a v určitých případech pak jako první (jdeš první- schytáš šíp mnohem snáz).
Takhle to tam chodilo.

A pak se jednoho dne objevili Holanďani (19-20. století?)
No a ti viděli, jak si starší a ty lidi ceněj seker, tak se velkoryse rozhodli, že jim nějaký věnujou. Dali jim nějaký fakt krutě dobrý ocelový sekyry z nějaký holandský firmy, kdo chtěl, mohl si ji zadarmo vzít. Tohle je něco, co sociologie označuje jako "nezamýšlený průser."
Holanďani v dobré víře, že jim pomůžou zlepšit životní úroveň dosáhli nechtěně toho, že celá rada starších spáchala kolektivní sebevraždu O_o
Proč?
No to je jasný. Jsem starší- mám jednu z nejlepších seker. Když má ale nejlepší sekeru KAŽDÝ MALÝ DÍTĚ... tak k čemu na tom světě jsem?

...

Zajímavý, což? :)

EDIT: Veškeré informace pramení z toho, co jsem si zapsal na přednáškích, čili se tu a tam můžu v něčem splést.