"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zivotzeny: Mezi nebem a zemí je tolik věcí pro běžného člověka neuchopitelných a nepochopitelných.. co bys chtěl, aby vyšlo najevo po smrti? Nic nevyjde.. ten, kdo zemře a pozná "to", už "to" nemá jak předat dál. A ti, co zůstanou, na tom budou stejně jako ten, co zemřel - neví, co by mělo vyjít najevo.. A myslím, že je to dobře. Většina lidí není na takové úrovni vědomí, aby byla připravena to poznat a zažít za doby svého působení zde na zemi. Je málo vyjímek - je to natolik zodpovědné a nebezpečné, že.. Hodně toho ale můžeme pochopit a uchopit už nyní, budeme-li chtít.. stačí, když poznáme sami sebe, budeme vnímat své pocity a emoce a rozpoznávat je, tak můžeme vnímat a poznávat pocity a emoce ostatních lidí kolem sebe. Budeme jim lépe rozumět, snadněji si vycházet vstříc a vzájemně se respektovat. Když budeme vnímat prostředí a přírodu, v níž žijeme, respektovat naši planetu Zemi, vážit si jejich darů a neničit ji, daleko snadněji jí porozumíme a budeme s ní žít v souladu, ne s ní bojovat, jak se to děje nyní.. ona se jen brání.. je to otázka její další existence, i naší, jako lidstva.. Porozumíme tak mnohému a pochopíme mnohé.. správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné..