"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

katee: Jo! Nevěřila sem, že existuje náký chlap s takovým názorem a on je existuje! Doufám, že jich je víc Nesnáším takový ty povrchní vztahy, o kterých se ani nedá říct, že to jsou vztahy. Třeba jeden můj dlouholetý kamarád se mi svěřuje se svými vztahy a bere vztah tak, že když potká nějakou dívku, která se k němu má, chtěla by ho a není úplně ošklivá, tak ''spolu začnou chodit'' *nesnáším to slovo* Je jedno jestli jim to vydrží 14 dnů nebo měsíc, víc většinou ne, ale bere to jakože s někým chodil a má o čem vyprávět kamarádům. Po téhle jeho zpovědi mě přepadla ohromná deziluze a říkala sem si, jestli všichni kluci v mém věku jsou stejní a jestli opravdu nevidí ty hluboké věci. Já vím, že teď hrozně generalizuju a taky že je to u kluků stejně jako u holek, ale u holek mi to přijde hodně takové, že ty ve skrytu duše pořád čekají na toho pana pravého, toho svého prince na bílém koni a není jejich cílem vystřídat co nejvíc partnerů. Ale taky nevím kolik jich je. No jo, je to prostě zlá doba s podivnými ideály...