"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

walomeznovu: Vidíme to stejně. A to teda úplně stejně, ale ani mě to nepřekvapuje. Ta Opalinina teorie o blbnutí je pravdivá jen pro určitou část lidí (většinu), a částečně ji chápu - člověk si asi potřebuje zařádit, aby se pak mohl "usadit"... nevim no, já budu šťastnej, pokud to vyjde s "tím, co mám" a nepotřebuju se ohlížet po žádné jiné. Jsme spolu rok a nějak jsem neměl potřebu se ani ohlížet po jinejch holkách nebo si ho honit pod dekou s představou na nějakou jinou holku...

Myslím, že DP je/bude na tom stejně jako já, až/pokud potká tu svou pravou. Ostatní názory jsou pasé

Každopádně náš případ byl číslo 2 a v něj jsem taky vždycky věřil. A když jsem v něj věřit přestal, tak se to náhle stalo