"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

opaline: Život je krutý, a i já se k Hospodyňce přidávám.
Střídání partnerů jako ponožky je na pytel, ale já osobně si nedokážu představit, že bych do konce života zůstala nonstop s jedním jediným klukem. je to sice parádně romantické a žůžo labůžo, ale člověku pak chybí zkušenosti, kontakty atd. apod. krom toho - všichni lidi, co mají hodně milostných známostí nemusí být všichni děvkaři a bezohlední "hurá na to". jsou lidi, kteří mají smůlu a nemůžou natrefit na někoho, s kým by si rozuměli - takové lidi mám třeba ve svém okolí. (možná by stačilo víc kompromisů. ale upřímně řečeno skousnout to, že tvoje nová holka ojíždí na každé akci někoho jiného, opravdu nejde.)
a taky podle mě nemůžeš očekávat od lidí cca kolem 20, že budou všichni věrní a všichni si budou hledat vážný vztah a dobrovolně kvůli tomu budou navzájem od druhého leccos skousávat. bude to znít divně, ale v tomhle věku na jakési mírné záletnictví máme právo. jsme prostě mladí, máme horkou hlavu a některé věci prostě všem nedochází.