"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

slanka: Neeee- Teď jsi mi zkazil moje iluze o dokonalém Kačeru Donaldovi. Ach.
A ten pohled na dětský-dospělý svět jsi vystihl dobře. Taky jsem vždycky mamce ukazovala něco náramně důležitého a ona jen přikývla, ale neposlouchala a mě to bylo hrozně líto. Práce knihovnice by mě taky bavila a přesně kvůli těm samým důvodům + konečně bych měla na ty knížky čas, že. Fajn strávená pracovní doba. Ale muselo by se jednat o nějakou vesnickou knihovničku. V těch městkých je větší zápřah. Jinak jedna moje známá knihovce má gympl, takže směle do toho Mečounku.
S těma dětma (zdravá výživa + zákaz hrát si s domkem) jsi mě pobavil. Úplně ty mrňata vidím. Já dneska taky viděla malý škvrně, na autobusáku. Děsně řvalo asi tak půl hodiny a myslím, že pokud jsem kdy měla nějaké biologické hodiny, tak dneska jim definitivně došly baterky.
Jinak Hrobař je nostalgickej, alespoň pro mě. Když jsem byla malá, stouply jsme si s kámoškou doprostřed pole a zpívaly to. Kolem jen rodinný domky, takže takovej koncert nekoncert.