Zas jsem byl malej kluk

Od včerejška jsem neoficiálně znovu ne-plnoletý. Fakt.

Štráduju si to takhle do knihovny, když v tom na chodníku přede mnou vidím klasickýho obchodního zástupce- lejstra, brašničku a už tam měl odchytnutého nějakýho mladýho týpka. Tak jsem ho obezřetně obešel s tím, že až půjdu zpátky, nesmím zapomenout se mu vyhnout a jít přes parkoviště.
Mám hrozně rád knihovny- navzdory tomu, že jsem kdysi u Ančete a Záhonky četl kritický článek na práci knihoven, mě by tam ta práce bavila. Fakt.
Vejplata asi nic moc, ale byl bych v teple a v suchu a nemusel bych zvedat nic těžkého- knížky se dají brát po jedné... celej den bych tam seděl a buď rovnal knížky, nebo si četl a to, dámy a pánové, je moje práce snů xD Zajímalo by mě, co přesně bych musel mít za školu o_O
Procházel jsem kolem těch aromatických regálů a protože bylo celkem teplo, bylo tam otevřené jedno okno úplně dokořán a mě tak napadlo- co kdybych vzal nějaký knížky, vyhodil je oknem, a pak šel zadní ulučkou a pod oknem si je jednoduše sebral? Asi by se jim tam hodily mříže (i když by to nebylo zrovna estetické), protože příležitostí něco takového provést byla spousta.

No, asi půl hodiny jsem hledal jednu knížku a nemohl jsem jí najít (Lovecraft: V horách šílenství, kámoš mi to pořád doporučuje). Nakonec jsem se celý zoufalý obrátil na informace. Paní na informacích se šla podívat "nahoru, jestli to tam není." Já mezitím znovu obcházel různě mezi regály a ještě si vybral jednu sbírku básní od Vodňanského. Mezitím tam naběhli mladí "učňové" s těmi vozíčky a rovnali knížky zpátky do regálů a byly tam mezi nima dvě celkem hezký holky-knihomolky, to bylo vidět xD Asi se tam budu stavovat častěji ^___^  (A zajímalo by mě co za školáky to je, asi nějaká ta obchodní akademie nebo tak něco)... No mezitím se paní vrátila s tím, že tu knížku buď někdo nevrátil nebo ukradl (Ha! Viz. to okno otevřené dokořán!), protože byla půjčená naposled před 5 lety a druhý výtisk je momentálně půjčený, ale že prý ještě jeden mají v další pobočce na základní škole. Tož fajn, řekl jsem si, zítra ráno se tam vydám a uvidí se.

A tehdy začal můj výlet do mladistvých let.
Když jsem se totiž vracel zpátky, samozřejmě jsem zapomněl na toho obchodního zástupce a když jsem si svou chybu uvědomil, už bylo pozdě- byl jsem zaměřen a on si mě pěkně vychmátl, nebylo úniku.
On:  "Dobrý den, můžu na chvíli? Bylo vám už 18 let?" (to si fakt naběhl :D)
Já: "Ne, nebylo..."
On: "Ah... a bude někdy v dohledné době?"
Já: "Až za dva roky." (che che)
On: "A rodiče tu někde poblíž nemáte?"
Já: "Ee."
On: "Tak to necháme tak, nashle."
Já: "Nashle."
:D Jo, vypadat o 6 let mladší než vám ve skutečnosti je se občas fakt vyplácí :D

Doma jsem pak ještě dostal mail od svýho bývalýho dětskýho lékaře, že prý mi vyprší očkování proti klíšťatům.

Takže jsem k návštěvě dětské knihovny přidal ještě návštěvu dětského lékaře :D A ještě jsem potřeboval vybrat prašule.
A tak začíná dnešek.
Ráno jsem v 7:00 zaklapl budík s tím, že celý výlet do města posunu o hodinu a do 8 jsem ještě spokojeně podřimoval :D Pak jsem se teda vypravil k bývalýmu obvoďákovi. V čekárně to byly samý maminky s dětma, takže jsem si tam sednul a z přihrádky vytáhl Kačera Donalda a dal se do čtení :))) Zaujala mě obálka, protože podle ní by to měl být Donald z roku 1996-1997, kterýho mám doma, jenže na zadní straně byla Miley Cyrus a pokud všechny ty růžové bloGísQy nelžou, v roce 96-97 byly Miley zhruba 4 roky. Takže vyšlo najevo, že Kačer Donald recykluje svoje staré obálky, což mě celkem zklamalo :D
No, to je jedno, zkrátka tam byl jeden chlapeček, kterej měl potřebu hrát si s domečkem pro holky, až ho teda jeho starší sestra musela doslova odtáhnout :D Bylo mi ho trochu líto, toho jeho "Já jsem chtěl jenom..." a toho jeho pohledu, kterej pak vrhnul, jakoby celá jeho budoucnost závisela na tom, že si teď bude chvíli hrát s tím domečkem :(
Ale snesl to statečně a nevyváděl.
Z ordinace pak vyšla celá rodinka:
Táta: "No vidíte, za to, jak jste to zvládli jako kabrňáci vám koupím hambáče u McDonalda."
Jedno z dětí (3-4 roky): "Já nechci hambáče."
Táta: "Tak hranolky."
Jedno z dětí: "Hranolky taky ne."
Táta: "Proč ne?"
Jedno z dětí: "Je to nezdravý."
Táta: "Ty ses takhle dal na zdravou výživu, jo?"
Jedno z dětí: "Jo."
xDDDDDD Já měl dost.

Co mě překvapilo bylo to, že tam děcka čekaly s maminkama asi 30 minut a vůbec nevyváděly o_O Asi jim bylo fakt blbě :(
Pak jedna maminka volala někomu (manželovi? známýmu?) že včera zapomněla na poště kabelku s dokladama a teď musí být s malým v 10:00 na neurologii (bylo asi 9:00), tak jestli by se tam nešel za jednou známou zeptat, jestli se tam nenašla.
Zakplapla mobil, vrhla smutný ztrápený pohled a synek jí začal cosi ukazovat a ona ho vnímala jen napůl... Byl tam hrozně vidět ten rozdíl mezi dětským a dospělým světem... taky si vzpomínám na dobu, kdy jsem mámě jako malej ukazoval něco NESMÍRNĚ ZAJÍMAVÉHO A DŮLEŽITÉHO a ona mě moc nevnímala a já to nechápal a bylo mi to líto :(

No, s doktorem jsme to moje očkování pořešili (v úterý dostanu injekci, muhůůůůůů!), tak jsem se vydal na druhou stranu města do bankomatu. MHD v našem malém městě neuznávám, takže jsem šel pěšky, zabralo mi to asi 20 minut a u bankomatu jsem zjistil, že jsem si zapomněl doma kartu. Ehm :D
No, nějaký prašule jsem u sebe měl, tak jsem vyrazil do dospělácký knihovny zaplatit roční poplatek. Na informacích seděla jedna z těch včerejších slečen s piercingem v nose o_O Řekl jsem jí, že jdu zaplatit roční poplatek a ona chudák vyblekotala něco o tom, že ona tam jenom zaskakuje, že musím počkat :D Tak jsem čekal až knihovnice vedle "vyřídí" jednoho pána a koukal jsem na tu slečnu a váhal jsem, jestli se jí mám zeptat, jestli ten piercing není nepraktický. Byla to fakt objemná naušnice co měla v tom nose, vzpomněl jsem si na jeden strip z Garfielda:

:D Ale žádné kvičení jsem neslyšel, takže jsem to nakonec nechal tak, zaplatil jsem poplatek a šel do té druhé pobočky (dětské). Cestou jsem šel kolem mateřské školky a protože pršelo (Miluju tyhle mírně studený temný zamračený poprchávající dny!), děti na sobě měly pláštěnky... vypadaly jako housata co jdou za svojí maminkou, ruku v ruce v těch barevnejch pláštěnkách... Takový roztomilý to bylo :D

Pak jsem procházel kolem jedné staré paní (babičky?) a malého škvrněte (dneska jsem fakt potkával mrtě moc dětí :D).
Babička: (vlídně, smířlivě) "Nemáš na sobě gumáčky, nemůžeš skátat do kaluží... a vidím, že bys chtěla. Viď?"
Dítě: "Hmm :-( "

xD To samý jako s tím klukem a domečkem pro holky, je to úžasné, jak se ty děti dokážou nadchnout pro naprosté maličkosti. S časem se jim tahle schopnost otupí a pak přijde doba, kdy se budou honit za úspěchem, prachama a na tyhle drobný potěšení už nebudou mít čas...
Tak jsem si řekl "What the hell, gumáčky sice nemám, zato mám nepromokavý boty!" a jal se proskákat kalužema, kterých bylo na chodníku fakt požehnaně xD Husté to bylo.

Protože jsem nesnídal, měl jsem celkem hlad, tak jsem se těšil, že až půjdu kolem jednoho Kebab Housu, že si tam dám nějakou rychlovku (prodej přes ulici)... vyhladovělej jsem tam dorazil a vyšlo najevo, že už tam Kebab House není, že tam teď prodávaj mobily :( To mě celkem zklamalo, mobilů se nenajím a ty věci co tam prodávaly byly fakt dobrý a celkem levný... (což mi připomnělo, že až půjdu vrátit ty knížky nebo něco, tak se musím stavit v jedné cukrárně, která funguje už neuvěřitelných cca 16 let! Musím si tam něco koupit!)

No, tak jsem nakonec dorazil na tu základní školu a kochal se pohledem na ty mrňavý šatny, nezaměnitelným aroma školní jídelny a vůbec, takovou tou "základní" atmosférou xD Dětská pobočka knihovny byla malá, ale útulná, půjčil jsem si tam toho Lovecrafta (nevím jestli to je vhodná četba pro děti :D) a ještě jsem si tam za 5,- koupil sbírku bajek od I. A. Krylova, ty jsou moc pěkný.

Cestou zpátky, abych zakončil tu dětskou jízdu- vydávání se za 16letého, návštěvu dětského lékaře, čtení Kačera Donalda, skákání do kaluží, návštěvu dětské knihovny- jsem se stavil v jedné trafice, že si tam koupím nějakou sladkost, který jsme si kupovali jako mladí. Jaký bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že tam mají jen nějaký tatranky, Kinder čokolády a pár věcí od BonPari. Žádný dlouhý cukrový hady, žádný žížaly, žádný kyselý bombony, který se prodávaly po jednom... to mě teda zklamalo :( Vzal jsem si teda tatranku a zařekl se, že si příště kousek víc zajdu a půjdu se podívat ke starší trafice, která je nedaleko mé bývalé základky... tam by pořád ještě tyhle věci mohli mít.

No, a tak tohle byl můj dosavadní cca den a půl :D Takový malý exkurz do dětských let a dětského uvažování. Teď už jsem dvě hodiny doma, takže půjdu dělat věci do školy, ale ještě předtím...

*PLESK!* Máte babu a oplatky se nepečou! *Zlomený meč utíká pryč*
Che ché ché ché! :P:))