"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

romi: Jé, na co jsem to narazila? Vypadá to slibně!
Kaktus Bohouš... Tak ten u mě vyvolal záchvat smíchu. Upřímně, já taky měla kaktus, ale jelikož jsem zabiják kytek, tak mi zdechnul i ten...
Pak mě pobavilo - Ten její je totiž hrozně bledej, vysokej, má dlouhý blonďatý vlasy a vůbec, vypadá jako úchyl... Hned se mi vybavil Legolas a nevím proč.
Ksichtkniha... Kam na to chodíš? Mě používání ksichtknihy teda omrzelo a chodím tam už jen kdy si vzpomenu, že tam mám vlastně účet.
Konec navnadil na pokračování! Co po něm může chtít kriminálka?