"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

noctuelle: Páni, ty mi dáváš! Po prvních pár řádcích jsem vytáhla kus papíru a začala si psát poznámky, páč mi to prostě nedalo.
Kaktus Bohouš mě upřímně naprosto dostal. No, vlastně jsem se uchichtávala celou dobu. Bohové, ty dialogy!
*nevěřícně kroutí hlavou a nechápe, kam na ty hlody chlapec chodí*

Mimochodem, chceš osvětlit, co vidíme na těch "vypatlanejch, upírsky se jevících, vulgárních a zcela odpudivých metalistech"?
Má maličkost v nich vidí nebezpečí a to je nesmírně lákavá věc...

Kařdopádně, koukej psát dál, páč tohle se mi dost líbí.