"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zlomenymec: Záporný emoce? Třeba vztek. Když mě někdo hodně naštve, tak můžu udělat dvě věci- rozčílit se a seřvat ho, nebo se zastavit, v klidu si to promyslet, a teprve PAK ho kdyžtak seřvat, nebo mu oponovat či tak. Jde o to, aby mě emoce neovládla, ale naopak. Ještě líp to je vidět třeba když jsem fakt podrážděnej z namáhavýho pitomýho dne, tak se snažím nebýt nepříjemnej na všechny okolo- ti nemůžou za to, že jsem měl špatnej den.
Totéž platí i o kladných emocích- když se mi něco hodně důležitýho povede (jako nedávno zkouška z ekonomie), tak o tom hned nepíšu všem na potkání, protože dotyční třeba s tou zkouškou ještě zápasej. Takže se spíš taktně zeptám jak je, vyzvídám jak jsou na tom s ekonomií a teprv pak se případně pochlubím.
Tož tak.
No jasné, že vzory jsou individuální záležitost, jestli někomu v osobním rozvoji pomáhá třeba Miley Cyrus, nic proti tomu Míra Dušínů by mi v reálu asi taky lezl na nervy, na druhou stranu by nikdy neuhodil svoji ženu či děti, což by (nejen) v dnešní době ocenila spousta žen o_O