Ženský nepláčou a nemaj k tomu vůbec žádnej důvod!

... narozdíl od nás, přirozeně tvrdých a drsných mužů 8-)

Tohle je reakce na můj předchozí článek na toto téma, viz. související články. Proč nebrečej drsní muži jsme si už tak nějak vyříkali (a pravdu mám přirozeně jen já a já :P:)), ale co mě zarazilo bylo to, že jsem pak narážel na reakce žen typu "já taky brečím, jen když u toho nikdo není."

To je přece hrozně smutný!

Ženský tu přece od toho jsou! Aby brečely a byly citlivé a byly hysterické a aby dávaly najevo emoce a rozhořčení a... a... a vůbec! A když nepláčou když je u toho chlap, tak je to prostě špatný :( Jak má potom ten chudák chlap poznat, že dotyčnou něco (závažného) trápí? To přece nejde.
Být ve srabu je špatný. Ale být v tom srabu naprosto sám je ještě horší.
Od toho přece vztahy jsou, no ne? Aby si lidi navzájem poskytovali (m)orální podporu, když je to třeba.

Teda samozřejmě když ta ženská nebrečí kvůli každý kravině, popř. jako citové vydírání, ale kvůli fakt závažným věcem.

 In every life we have some trouble, but when you worry you make it double
Don't worry, be happy :)