"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

konackaelle: Jak hrozně smutný! Co si myslíš, my si někdy pobrečíme, když si v noci všechno srovnáme v hlavě, ale na veřejnosti? Nebo dokonce před klukama? Ty jsi se zbláznil, na to tu nejsme. To si myslíš, že brek je od toho dát na jevo že tě něco trápí? My, ženy, se přece neztrapníme brekem! Já naposledy na veřejnosti brečela když mi bylo 8 a šikanovali mě holky ze třídy. A ještě k tomu na WC. Šikanují do teď, krávy jedny hnusné.
Ty to asi nechápeš, ale pro většinu žen je brečení na veřejnosti, natožpak před mužem, prostě ostuda. A holky, který brečí při romantickém filmu, jsou většinou padlí na hlavu!
Hele. Brek není žádný řešení, brekem žena sama sebe ponižuje, sama se za sebe stydí... Tak to cítím já, samozřejmě když se vedle mě holka rozbrečí tak jí nezačnu nadávat, ale kdybych se já někde rozbrečela, tak bych se cítila jako trapka a ponížená.
A proto já nebrečím!