"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

marinka: Hm, tak aspoň něco dělám (tedy podle tvýho názoru z článku) dobře. Já dávám docela dost najevo všechny emoce a když se mi chce brečet tak brečim a je mi úplně jedno kdo to vidí. I když je fakt, že si pak někdy říkám, že jsem to mohla nějak zvládnout mimo lidi, ale tomu neporučim, to je povaha. Ale docela jsi mě překvapil, protože u hodně chlapů jsem vypozoorovala, že když ženská brečí tak je to spíš znervózní a snažej se to prostě přečkat nebo zmizet.