"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

empress: Jsem na ulici a nejen tam, prostě všude na veřejnosti, stále v napětí. Jednou jsem byla s kamarádkou v restauraci a chystaly jsme se jíst. V tom k nám přišel nějakej chlap a nahýbnul se k mému jídlu. Já jsem se naprosto bez přemýšlení uchýlila k automatické reakci, moje ruka hbitě vzala talíř směrem k sobě, řekla jsem rázné a hlasité "jděte ode mě!!!", protože moje podvědomí cítilo hrozbu. Nakonec se ukázalo, že "jen" žebral. Ale já jsem si aspoň odzkoušela, že v nějaké ostré situaci by moje tělo reagovalo rychle a rázně. Taky mám stále připravené ostré nehty. Ale doufám, že nebezpečí zpozoruji natolik brzy, že mi bude stačit použít hbité nohy. Teď budu chodit 4 měsíce z práce po tmě (jako většina lidí), tak se trochu bojím, ale snad bude všechno v pohodě. Posledního v měsíci jezdím do práce autem, protože nejsem blázen, abych ještě někdy šla v jedenáct večer sama domů - vystupuju na konečné a naposled, když jsem nevzala auto, ale jela jsem MHD, byli v busu samí chlapi a jeden vystoupil se mnou. Fakt jsem se bála.