debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil debil

Tak by bylo vhodné naladit to tu nějakou vánoční atmosférou, ne?

... jo, bylo :P

Přechod od teorie k praxi proběhl docela rychle z náhlého popudu první myšlenky "když ne teď, tak kdy?", doprovázené druhou (jak tu někdo trefně poznamenal) "Napiš jí, než jí napíše někdo jiný", přičemž hned v závěsu pospíchala myšlenka třetí, a to "Aspoň nebude nuda, vole."

Tak si dáme trochu té Roman Ťyky, ne?

Mysleme si hypotetickou situaci:

Včera byla Divadelní noc, které jsem se čistě teoreticky zúčastnil. Mimo zajímavé přednášky o místním divadle jsem se pak večer mj. zúčastnil i divadelního představení. V tom divadelním představení měla hlavní roli jedna herečka a dámy a pánové, byl to další Anděl na obzoru (to

Tohle je hrozně hezké :)                           

Má to všechno - romantiku, akci, napětí, humor, určitý přesah, dámský pěstní souboj (!!) a hraje do toho super hudba (teda aspoň ta první písnička se mi hrozně líbí - časem sem přidám její překlad, protože

V tom bojovém systému, kterému jsem se věnoval, než mi tady zrušili místní pobočku, existoval jeden princip, pravidlo, zásada.
Volně přeložena by zněla nějak takhle: "A co jako?"

V zásadě jde o to, že vás zajímají protivníkovy kopy/údery/cokoliv až v momentě, kdy mají šanci vás trefit. Většinou se používá v situaci, kdy má ten druhej chladnou zbraň a mává vám s nima před

Jenže oči přes ty brejle
Toho už dost viděly
Jedno vidí je to v hajzlu
Druhý je to v prdeli

Ještě že je tady máma
A s ní táta taky je
Oni držej pořád s náma
Celej svět zas tancuje