"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

k4r1: Kdo se mě ptal na můj názor?! Ale když už jsme u toho, zrovna v onen MDŽ jsem na to vedla nevyžádanou diskusi - je sice hezké, že jeden den v roce si na nás někdo vzpomene, ale je to takové "Dnes je MDŽ, tak tady máš kytku, protože jsi žena". Je to obdobně nuceně umělé jako Valentýn - " Dnes je Valentýn, tak tady máš kytku, protože jsi moje partnerka/manželka". Možná by bylo fajn, kdyby společnost měla tu úctu (nebo klidně "jen" rovnost) k ženám zakořeněnou bez nutnosti si to jednou za rok (?!) připomínat