Zlomenymec | Už doooost

Užívám si tak moc, že už bych klidně šel do práce :D

Je spousta lidí, kteří mají rádi kontakt s jinými lidmi, naplňuje je, dodává jim energii a tak. Já to tak nemám. Mě styk s lidmi většinou vyčerpává a když si chci dobít baterky, musím na to být ideálně úplně sám (což teď v našem minibytečku moc nejde, že). Proto bych se bez tradiční návštěv širší rodiny v klidu obešel a jenom byl někde zalezlý, přežíral se cukrovím, koukal na pohádky a moje oblíbené filmy, pařil na PC a kombinoval bych to s cvičením nebo běháním nebo tak. To by byly moje Vánoce značka ideál :D

Bohužel, dospělost v mém slovníku znamená to, že čím dál méně děláte věci, které chcete a které vás baví a čím dál více se věnujete věcem, které jsou potřeba nebo se od vás vyžadují. Takže zatímco Štědrý den byl asi jediný klidný den (víceméně), který jsem trávil celý jen se svou drahou, bez toho zbytku už bych se docela obešel. Hlavně teď, teda.

25. jsme si předávali dárky u strejdy od přítelkyně, kde je to většinou takové... dynamické, řekněme. Mají totiž 2 děti a teta je v některých svých postojích a přístupech docela svérázná, takže pubertální syn se s ní často dostává do křížku. Většinou už ani moc nevím, proč se vlastně hádají, protože se v tom i jako nezúčastněný pozorovatel ztrácím. 

Je to takové klišé, ale mám pocit, že kdyby se spolu jednoduše naučili lépe komunikovat, žilo by se jim o dost lehčeji. Takový z toho mám aspoň pocit.

"IDIOTI! To jste tak blbí, nebo to jen hrajete??"
Zlomený meč aka pan Lee

Od 26. jsme pak byli pro změnu u mých rodičů, kde to bývá taky hektické a dynamické, ale aspoň se tam většinou nekřičí. Jenže letos jsem tam chytil i bráchu se švagrovou a jejich ročním dítětem. A jasně, je to můj synovec, rodina a tak, ale mně ty děti prostě moc roztomilé nepřijdou, takže když jsem za dva dny už asi po sté slyšel "Pojď to ukázat strejdovi! No pojď!", měl jsem chuť se zašít někam hodně daleko.

"Heleďte... nechte už tu Růžu bejt. Růža už toho má tak akorát."

A to byly sotva tři dny, to jsem zvědavej, co budu dělat, až budu mít svoje, ale předpokládám, že u svých dětí to člověk vnímá jinak. 

No a pak jsme se plynule přesunuli za babičkou od přítelkyně, kde je to už třetí den za sebou zase nějaká návštěva více či ještě více ukecaných příbuzných.

Já už bych nejradši fakt šel do práce :D Půlka toho problému spočívá v tom, že pořád nějak doufám, že budu moct mít Vánoce podle svého, což už je samozřejmě nesmysl. Je to tedy hodně o mém přístupu, protože kdybych byl nastavený tak, že to prostě takhle bude (o čemž jsem věděl) a bude to stát za houby, nějak bych se na to psychicky připravil a nebyl bych takhle zklamaný a otrávený. Nejhorší je právě to zklamání a vidina Vánoc, jaké by mohly být, kdybychom tyhle povinné rodinné štace nemuseli absolvovat.

Zlomený meč, když je spolu s přítelkyní její příbuzní přemluvají k účasti na další společné zahraniční dovolené

Je to dost rozmazlený přístup, což, takové ty hashtag Firstworldproblems :D Jenže my u té babičky tady budeme až do neděle a já opravdu v pondělí moc odpočatý nebudu.

No, co už. Aspoň že jsme všichni zdraví a tak. To je důležitý a mohlo být mnohem hůř.

Doufám, že vy trávíte svátky dle vašeho gusta :)

Váš přesocializovaný Zlomený meč