"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

atraktivnistrasilka: Díky za virtuální vyšlehání. Já jsem letos fyzicky vyšlehaná nebyla - nemám to ráda, ale ten hlavní důvod je, že Mikyn je na to příliš laxní. Loni teda přitáhl z chalupy něco, co připomínalo pomlázku, dvakrát mě plácnul přes zadek... pak jsem hudrovala, že mu za to nic nedám, tak se na to letos vykašlal. Možná teda z části proto, že jsem Velikonoce proležela v posteli, skolilo mě nějaké nepříjemné nachlazení, chytila jsem to v práci nejpravděpodobněji od dětského pacienta (to je vždycky jistota, že to bude nepříjemná nemoc ).
Nemám to tak, že by mě mrskání vyloženě nějak uráželo, nebo že bych se cítila nějak zneužitá,... Pokud mě někdy někdo mrskal, tak musím říct, že to bylo relativně s citem, ale prostě se u toho cítím potupně a nechci, aby mi to někdo dělal.
Ještě nevím, jak tohle uchopím se svými budoucími dětmi - zas nechci kvůli nim ty Velikonoce ignorovat kompletně (jako letos - to byl mým maximem beránek, kterého jsem pekla v horečce), ale vymyslet nějaký způsob, jak to udělat jinak, mi asi dá zabrat. Na to je ale ještě dost času.
Pro mě Velikonoce v podstatě znamenají volno v práci, možnost jíst legálně čokoládové figurky a mít jakž takž náladu k jarnímu úklidu. Jinak nic, jsem ateista jako poleno.
Opožděně hezké Velikonoce i tobě!