"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

damn-girl: Držím moc palce při hledání bytu a posílám pozitivní energii, ať už ho brzo máte!

Mhhh, s tím odchodem na blogspot narážíš na mě?

Ten pocit toho citu je hrozně hezky popsanej! Takové upřímně nenucené vyznání. Mám to občas také, že najednou jen tak koukám na drahého nebo na malého a říkám si, jaký mám štěstí, že je mám, ač mi občas pijou krev - jeden nebo druhej a nebo dohromady .

To IT je super nápad. Nepřemýšlel jsi spíš o nějakém kurzu na AI? Fakt mi čím dál víc přijde, že kdo bude rozumět AI a bude s ní umět pracovat, tak má za pár let opravdu vyhráno a bude za vodou . Sama o tom přemýšlím také, ale už jsem se uvrtala do jiného kurzu