"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

damn-girl: Mám na to dost podobný názor. Teda, když jsem ještě byla pubertální tele (ne, že bych se občas necítila furt stejně), tak slavná osobnost, obzvlášť muzikant pro mě byl bůh. Žádnej polobůh, ale bůh. Čím jsem ale starší a mám víc rozumu (hahaha), tím víc, mi jich je vlastbě líto a říkám si, jak ten obyčejnej život, kdy o vás ví pár lidí a nikdo vác nesleduje, je vlastně naprosto nádhernej!