"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

eithne: Já asi pocházím z jiného světa, ale v mém okolí nikdo celebrity nesleduje. (Nebo jo, ale já to úplně odfiltrovala.) Já teda herce a slavné lidi obecně ani neznám, protože neznám moc filmů, a navíc nemám paměť na obličeje, (Natalia Portman hrála v SW?,) takže kdyby mi někdo cpal, že X snědl 158 palačinek, tak by mi to přišlo jako plýtvání a další asociace bych neměla
Ale samozřejmě bulvární deníky jsou ty nejčtenější, takže si uvědomuju, že jsem jen uzavřená v nějaké sociální bublině. (A jak je mi v ní dobře!) Jedním z principů obliby bulváru je fakt, že díky malým černobílým příběhů lidí, kterým je vidět až do talíře a kteří nejsou dokonalí, i když se tak prezentují, tak že díky nim čtenář uteče před složitostí a komplexností velkého světa, kterému se nedá porozumět, což lidský mozek nedává a reaguje úzkostí. Takže tvoje přirovnání k náboženství je trefné, je to úplně stejný princip. (Tolik z mého studia mediálního oboru.)
(A já si jdu vygooglit tu Natalii Portman, protože tu zrovna po jménu znám a myslela jsem, že ji i poznám )