"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

marinka: Když Ti někdo blízkej umře, tak i když to je ze začátku nesnesitelný časem to otupí a zůstanou vzpomínky, u kterejch si prostě stejně občas pobrečíš.
S tou vírou mi přijde, že je důležitá asi v tom, že drží lidi při vědomí nekonečna.Né smrti, ale konců se lidi bojej.
Né, že by smyslem života nebyl život sám o sobě.Těžko říct jestli jsme tu jednou nebo víckrát, ale ještě máš jednu jistotu, svět bude i když už tu nebudeš, ale to co tu o Tobě zůstane(vzpomínky, díla,....)bude jeho součástí.