kdo-dneska-ne®blbne.cz: Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii jsem se rozhodla, že zemřu. Prostě jsme si řekla, že je na čase to zabalit. Jo, byl to pitomý nápad, bylo mi, tuším, třináct, ale myslela jsem to smrtelně(haha) vážně - bolesti jsem se nija zvlášť nebála a že bych byla srab se taky říct nedalo, prostě mě tenhle život už příliš otravoval a všechny ty velké problémy se na mně valily, jako byh se dostala do arény monster trucků. Ale když potom v televizi běžely seriály a já si říkala, že už se nikdy nedozvím jak skončí, nebudu vědět, jestli moje ségra fakt propadne v páté třídě z tělocviku i když má IQ přes sto třicet, neuvidím svojí matku, jak se bude tvářit na moje vysvědčení, je to moje poslední jaro, můj poslední rok...
Začala jsme si všímat malých krás života až když jsem byla smířená s jeho koncem. Nakonec jsem si řekla, že to prostě jen chce změnu, ostříhala jsem si vlasy, sundala z nich černou barvu a změnila školu. Ta-dá!