"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

latanya®blbne.cz: Zdravím! xD

Zajímavý článek, to rozhodně. Svým způsobem možná i depresivní. Ale ne zase tolik. Nebo jsem jenom já naučila na všem hledat něco pozitivního? No, to je jedno. xD

Tak nebo tak... Ztráta někoho blízkého bolí, hodně. A ano, ten pocit ztáty je děsnej šmejd. A ano, člověka to donutí na chvíli přemýšlet jinak. Ačkoliv, očas mám pocit, že já už na tenhle styl nahlížení i přepla. Už docela dávno. xD Je zbytečně stěžovat si na nesmysly... Mnohem lepší je užívat si těch ostatních věcí a radovat se i z maličkostí. Vím, že to nejspíš zní divně, blbě nebo tak něco... Tak většinou vyznívá většina věcí, co vypustím z pusy/prstů, i když to tak nemyslím.

Nicméně, nejsem věřící... Tedy nijak zvlášť. Ani křesťanka, budhistka nebo tak něco, ale stejně věřím v budoucí a minulé životy. xD Nevím, představa, že by po smrti nemělo být nic je taková... zvláštní. Možná i trochu nepředstavitelná. Ale to je jedno. xD

A souhlasím i tady s ostatními, nerada bych přežila své blízké. Na druhou stranu, opravdu bych jim chtěla ublížit tím, že bych odešla? Nebylo by nakonec lepší je přežít a až pak si s poklidem odejít? xD

Ehm, zase moc žvaním. xD Omlouvám se. xD