"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

atraktivnistrasilka:
Jestli mojí mámě musím něco přičíst k dobru, tak to, že v těchto věcech vždy měla pořádek - rodné listy všechny u sebe deskách, pasy v jiných. Jiný příběh je to u Mikyna, jehož maminka vyhrabala rodný list jen proto, že Mikyn prohlásil, že se bez něj nemůže oženit (či co). Jinak by byl podle mě navždy ztracen někde v nenávratnu.
Na pase vypadám děsně (je mi tam asi 17) a na řidičáku ještě hůř (nevím, proč jsem si na fotku udělala culík), kdybych si musela teď měnit občanku, tak bych asi plakala - je to jediný doklad, kde vypadám jako já. Přesto u sebe víc nosím řidičák, třeba na běhání (to jiný doklad s sebou nemám), protože je lehce multifunkční, i když nevím, kam bych jako chtěla řídit (a hlavně čím), když jdu běhat. Ehm... Asi je to spíš psychologické než cokoli jiného.

No každopádně, tohle se mi stát, tak jsem celkem načuřená. Jako omyly se stávají, ale zrovna s dokumentem, kde jsou veškeré osobní údaje... Troufnu si říct, že na tohle jsem echt opatrná, a moc nechápu, jak v tomhle někdo může udělat chybu. Já občas pacientům posílám mailem jen hloupé doklady o zaplacení hygieny, kde je jméno, bydliště a rodné číslo - nic jiného - a stejně vždy neuroticky kontroluju, jestli to mám dobře. Tohle Ti fakt nezávidím. Ale aspoň, že to vše dobře dopadlo.