Komentáře k článku: Cestování ve víru viru, II
orchidejka: Ty jo, jak to popisuješ, tak z toho mám úplně nervy, jak to dopadne!
My jsme před odletem na dovolenou absolvovali vlastně to samý ani mi to nepřišlo tak nervy drásající. :D
zlomenymec: Dopadlo to dobře, konec článku to popisuje :D
Tak to jsi schopna svého paranoidního papouška umlčet. To mně moc nejde :( :D
zlomenymec: Já byl nakonec rád, že to přes tu cestovku máme, člověk pak aspoň nemusel nic moc řešit... tedy... až se potom do té destinace dostal :D
iva: TOHLE, PŘESNĚ TOHLE je podle mě známka dospělosti *placni*
Všechno to shánění,zařizování...
Přiznávám se bez mučení, že já tohle odmítám podnikat a obdivuji všechny, kdož se do tohohle pustí. (Hele, i do Venezuely jsem cestovala tak, že mi oznámili, v kolik mám kde čekat na autobus a nezařizovala jsem vůbec, vůbec, ale vůbec nic *hi* :-D :-D)
Slovenskou maminku bych asi vynesla v zubech a ani se policajtovi nedivím, že ztratil nervy a dořval ji. Na lidi, kteří ZNAJÍ SVÁ PRÁVA, jsem dost alergická, protože dost často jim uniká, že k právům patří i povinnosti *cert* *zed* *zed*
Palec nahoru, že ses přiznal k neuplynutí 14 dnů od očkování, udělala bych totéž. I s rizikem, že si mě pak proklepnou důkladně.
A jsem ráda, že se dovča vydařila *palec* *slunce*
boudicca: Zní to ...děsivě. Přípravy na odjezd na Tenerife v březnu byly taky děsivé, ale ještě děsivější mi přišla představa zůstat v malém bytě v Praze během lockdownu, tak jsme se hecli. U tebe mi však ta motivace k překonávání nástrah covidového cestování poněkud scházela. *smich* Snad jste si to aspoň pořádně užili!