Viděli jste film Malý indiván ve m/..., případně Z džungle do džungle? Je to film o tom, jak se malý indián, který nemá s moderní společností žádné zkušenosti, dostane do velkoměsta.
No a přesně tohle se stalo v Praze v roce 1908 - indián nebyl malý, ale dospělý (dokonce bratranec náčelníka), pocházel z oblasti Paraguaye a do Čech ho přivedl cestovatel Alberto Vojtěch Frič. Jeho upravené deníkové zápisky pak vycházely v novinách a v 90. letech je pak upravila a vydala manželka Fričova vnuka.
Kniha je to krátká, čtivá a podle mě i smutná. Jednotlivé historky mají být spíš zábavné (a občas zábavné jsou), jenže mně prostě bylo toho indiána většinu času líto. Příběh začíná v roce 1908, kdy Frič navštíví svůj oblíbený kmen Čamakoko a zjistí, že je postupně likviduje nějaká dosud neznámá nemoc. Friče si jako váženého a důvěryhodného hosta pozvou na zasedání stařešinů (zpěv, oheň atd., znáte to) a Frič okamžitě nařídí základní opatření - karanténa nemocných, omezení kontaktu, hygienická pravidla atd.
Indiáni po většinu času opatření dodržovali, ale stejně bylo potřeba najít lék. Čerwuiš pak jednou za Fričem přišel s tím, že by chtěl od bílých lidí lék získat, protože sami indiáni na to nestačí - a tak se spolu vypravili po nejbližších městech, bohužel místní lékaři pomoct nedokázali. A tak si Frič přivezl Čerwuiše až do Prahy, kde pobyl cca rok. Hilarity ensues...
Jak jsem psal, mně bylo po většinu knížky Čerwuiše líto, ocitl se ve světě, kterému naprosto nerozuměl, byl úplně sám a opravdu hodně daleko od domova bez možnosti se sám vrátit. Nebudu tu převypravovat jednotlivé historky, knížka je k dostání v každé slušné knihovně. Zmíním ale příběh o tom, jak Čerwuiš nedopatřením skončil na policejní stanici, protože ho při nevinné výměně názorů vzal za loket policista. Jenže když indiána z kmene Čamakoko vezmete za loket, znamená to, že ho vyzýváte na pěstní souboj...
Říká se, že když chcete opravdu pochopit vlastní kulturu, musíte se na ni podívat cizíma očima. Čerwuišovo "nezkažené, dětské" vnímání světa tak nastavuje ono pověstné zrcadlo, kdy mi v určitých pasážích bylo stydno např. návštěva hospody U Fleků nebo historka z poslední části knížky. Na Friče se totiž po tom, co se stal populárním, začali nabalovat různí "přátelé", resp. vyžírkové. Čerwuiš se pak jednou Friče zeptal, jak se v češtině řekne "přítel". Frič mu to řekl a Čerwuiš se na něj naštval s tím, že mu určitě lže. Slovo přítel ho slyšel říkat do očí lidem, které očividně za přátele nepovažoval - tak co se mu to snaží navykládat? A to se pak Čerěuiše prý jiný Fričův "přítel" snažil přesvědčit, aby ho po návratu někde v džungli zabil.
Jednoduše mu přišlo, že se spousta lidí chová jako pan evidentní pi*us z tohodle videa:
Nedá se říct, že by neměl pravdu. Byť tedy moderní společnost je mnohem více provázaná a složitější než společnost indiánská, která si může dovolit být, řekněme, přímější. Ale evidentních pi*usů tu máme přinejlepším stejně jako v roce 1908, vo tom žádná.
Na druhou stranu ani Čerwuiš nebyl úplný Mirek Dušín, na Friče se prý těsně po příjezdu do Prahy po obzvláště zuřivé hádce vrhl, když mu byl Frič zády. "Sotva jsem se obrátil ke zdi, podle se na mne vrhl. Chtěl pomstít tu hroznou urážku a osvobodit se od teroru, který už prostě nemohl déle trpět. Nikdy, ani v divočině, nebyl můj život tak ohrožen, jako tehdy v pražském pokoji."
Samozřejmě je otázka, do jaké míry jsou ty příběhy věrohodné a jak moc byly Fričem či manželčinou vnučkou upraveny. Každopádně je v knížce několik fotografií, které dokazují, že si to Frič celé nevymyslel.
Lék na nemoc se nakonec víceméně náhodou našel a po cca roce se Čerwuiš vrátil zpátky do svého kmene. Tehdy taky Frič zjistil, že nespolehliví indiáni preventivní opatření opravdu dodržují (víceméně). Mít svobodu pohybu je určitě fajn, ale ještě víc fajn je nemít věčně průjem a u konečníku bolavé puchýře, které neustále hodně krvácí.
Článek jsem nečetl a nevím, o kterých indiánech Dušek mluví, ale určitě to nejsou indiáni z kmene Čamakoko nebo ti z Brazílie :)