"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

damn-girl: No, ty ženské byty tu mužskou ruku potřebují. Můžu potvrdit! Příběh s hodinovým manželem mi připomněl zimní příběh s naším topením . Ujali jsme se pořídit si chytrou termostatickou hlavici, abychom ji mohli řídit přes telefon a ne ručně - chtěli jsme dosáhnout toho, aby byla nastavená na topení, jen když tu jsme atd. Jenže ta nefungovala . Drahý se ji rozhodl vyměnit, jenže jak ji sundal, strhnul z toho takovou tyčinku - čůrko se tomu snad říká. No a topení začalo stříkat a nešlo to zastavit. Takže Já hlídala kýbl, aby nepřetekl. Drahý v pátek v osm večer během po partajích, aby zjistil, kdo má klíče a kde je vstup na hlavní kohout, aby to zavřel. Do toho pátek večer, sedm hodin, takže volat šlo jen pohotovostní službu. No ta přijela až někdy v 10. Strčili tam tu tyčinku, řekli si 3500 a tradááá jeli! krásná story! Proč jsme tam tu tyčinku nestrčili sami? Protože jak vypadla, tak jsme ji nenašli . V bytě, kde bydlíme, tak je vše cca 20 let stará. Rozvody tady jsou ještě v hlníku. Je slyšet, že se uvolňují dlaždičky na podlaze ve vstupní chodbě. Prostě z toho začíná být pomalu, ale jistě vrakoviště Čas akorát na to,to tady opustit . Ale drahá musí být šťastná, že se dokážeš postarat . Já vřdycky říkala, že si daleko víc dokážu vážit muže, který mi dokáže něco opravit, než aby to byl úžasnej manažer podniku, zvládal x projektů, ale doma mi nezvládl natřít ani plot