"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

hroznetajne: Jo s tím seznamem to mám stejně. Jakmile někdo řekne v polovině roku, že by se mu tohle a tohle líbilo, zapíšu si to do diáře a pak to ke konci roku koupím. Protože vymýšlet to v prosinci by mě extrémně stresovalo. Už jsem to takhle jednou udělala a neměla jsem pro nikoho pořádný dárek .
Dávám si deadline pro sebe, že všechny dárky koupím do konce listopadu a posledních pár let se mi to vyplácí. Já dárky dávám ráda, ale vymýšlet to, to je fakt oříšek. Hlavně pro chlapy...
Závidím, že máš hotovo, mně jich ještě pár chybí.
Jo a otázky na mě, co bych si přála, vyloženě nenávidím. Co potřebuju, si koupím, naštěstí naši nekupují nevyužitelné hlouposti a dost často to se mnou konzultují.
Já nejsem pro Vánoce bez dárků, ale byla bych třeba pro Vánoce o jednom dárku pro každého. Prostě nějaká drobnost pro každýho a nehrotit to. U nás se pak kalkuluje, aby každý dostal stejně, což je fajn, ale moje sestra si vždy řekne o jednu dražší, většé věc a pak se šroubujou dárky pro mě, aby byly "stejně drahý jako pro sestru", což mě vyloženě vytáčí . Protože je to najednou o penězích a to se mi nelíbí.