Cukrova svatba: Protirecenze

Jedna místní Tetka (budeme jí říkat třeba Cukr) se vám tuhle snažila nakukat, že se vdala a že to byl jako moc príma den. Ba dokonce nejlepší den v jejím životě.

V jejím možná. Ale jak to viděl nezúčastněný pozorovatel?

Historie této události sahá hluboko do minulosti, kdo si pamatujete Cukrovy starší články na toto téma, tak jste v obraze. Cukr mě s tou svatbou otravovala mi ohledně té svatby psala už dobrý rok a půl předem, hlavně ohledně toho, jaká je to pakárna všechno zařídit. Zejména s vizážistkou a kadeřnicí měla problémy, resp. s volnými termíny a tím, že jí to jedna z nich na poslední chvíli odřekla. Když jsem to pak reprodukoval mojí milé stylem "To se jako nemůže učesat a namalovat sama?", vrhla na mě pohled, který si běžný člověk vyhrazuje pro vrahy dětí, takže jsem pochopil, že teda asi jako ne.

Pak přišla známá pandemie, takže původní březnový termín byl odložen a počet hysterických zpráv směrem ke mně se zčtyřnásobil.

Pak se staly ještě další negativní věci s tou svatbou spojené (např. že si měsíc před svatbou zlomila palec), takže jsem postupně začínal přemýšlet, jestli třeba není nějak prokletá, ba co víc, napadlo mě, jestli mi Prozřetelnost třeba nechce naznačit, abychom tam nejezdili, že třeba ten vlak vykolejí nebo tak něco. Původně jsem chtěl ještě naši účast na svatbě odřeknout (přecejen, ani já, ani přítulkyně na svatby a hromadné akce moc nejsme) a vymluvit se třeba na "nemoc" nebo zubaře, ale nakonec jsem si to rozmyslel. I tak jsem se ale před začátkem cesty pro jistotu pokřižoval.

Yo Yo Band - Karviná, soudtrack celé svatby

Cesta ale proběhla bez větších obtíží, tedy až na to, že jsme měli dohromady skoro hodinu zpoždění, ale to je na české vlaky docela slušné, když jsme jeli vlastně přes celou republiku až do Vostravy (!!!). Na nádraží nás vyzvedl Cukrův kamarád s VELMI vtipnou cedulí. S milou se tomu smějeme ještě do teď. Navíc jsem jí vyloženě zdůrazňoval, že na nádraží očekávám limuzínu.
Cukr nám ale zajistila ubytování v místě svatby, takže za to body nahoru. Bohužel jsme dorazili až docela pozdě, tak ani nebyl moc čas si užívat pokoje - prostě jsme si nachystali věci na ráno a šli jsme spát. Ani jsem Cukra moc neotravoval zprávami typu "Těšíš se?" a "Jsi nervózní?" To když mi na jednu zprávu odpověděla něco ve smyslu, abych už držel papulku :D

Druhý den už byl tedy den D, takže nás kamarád opět vyzvedl a zajeli jsme k Cukrovi domů, kde se postupně slézala celá Cukrovic a Tomovic rodina. Docela mě pobavilo, jak Cukra nebylo celou dobu vidět, zato Tom se po zahradě ještě cca půl hodiny před odjezdem na obřad pohyboval v kraťasech a papučích.

Cukra tedy zkrášlovala vizážistka a kadeřnice a kdovíco ještě a já jsem napjatě poslouchal, zda neuslyším hysterické řvaní, popř. pláč, nebo tak něco. Podle všech informací ale byl Cukr docela v pohodě, což mě potěšilo, protože jsem dostal za úkol natočit ji, až půjde z domova do auta. A jak všichni víme, hysterické a plačtivé nevěsty se točí dost blbě.

Moje obavy se ale rozplynuly v momentě, kdy nastupovala za přítomnosti všech členů rodiny do auta a moje natáčení komentovala slovy "Opravdu to musí být?" Tehdy mi došlo, že to asi fakt neprožívá tolik jako já a přítelkyně :D

Nuže, dojeli jsme na místo obřadu (já si nechal foťák a celý den jsem pak mimo profesionála točil a fotil), kde jsme dostali instrukce kdo si jak sedne a kdo se jak postaví a kdy a jak se otočíme a kdo a jak půjde první a kdy se bude gratulovat atd., které jsem vůbec nepochopil a doufal, že si vystačím s improvizací.

Nakonec jsem to nějak zvládl, a pak už nastal ten kýžený okamžik, na který jsem tak dlouho čekal (den, kdy mě Cukr konečně přestane otravovat s problémy ohledně svatby). Za zvuku Canon v D major se Cukr v doprovodu svého taťky blížila k oltáři a já měl co dělat, abych udržel emoce na uzdě. Nakonec se mi to ale podařilo, protože jsem drsnej chlap 8-)

Mečoun na Cukrově svatbě, ilustrační video

Zato přítelkyně s tím udržením emocí měla očividně trochu větší problém, ale taky se nakonec udržela :D Kdo to ale naprosto nerozdýchal byl Tomův brácha a následně i táta, což mě upřímně taky docela dojalo :D

Potom následovalo focení všech se všemi a v různých kombinacích, ale nakonec to netrvalo tak dlouho, jak jsem se bál (bylo docela vedro).

No a pak už jsme se přesunuli na svatební hostinu. Formální jídla mi docela dělají problém, protože abych mohl jíst, tak potřebuju být uvolněný, ale o to se naštěstí postaral Cukrův svědek, který pronesl moc výstižnou řeč na téma Cukrovy osobnosti (neskutečně tvrdohlavá, má smysl pro humor, který chápe jenom ona atd.) Jídlo bylo teda fakt super, stejně jako svatební dort.

Taky tam měli svatební noviny, které se docela povedly, ale Cukr tam jaksi zapomněla zmínit, že polovinu vtipů a vtipných memů měla ode mě, takže teď zvažuju právní kroky za porušení duševního vlastnictví a tak :P :D

Pak už to byla více či ještě více neformální zábava a Tomův bratr se zhostil úlohy doplňovače drinků, takže u našeho stolu byl asi 8x a ptal se, jestli něco nechceme. Já to mám s alkoholem tak, že vůbec nejsem zvyklý pít, takže jakmile si něco ostřejšího dám, je to konec - proto jsem čekal, až se Cukr a spol dostaví zpět z focení při západu slunce. Tak jsme aspoň udělali polaroidovou fotku ve fotokoutku a napsali velmi pěkné a originální přání do svatební knihy :D Když už se ale chýlilo k pozdnímu večeru a Cukr pořád nikde, tak jsem si konečně něco dal, abych to pak mohl pořádně rozjet na parketu. Tancování je jedna z činností, které bez promile v krvi fakt neprovádím, takže po několika panácích Legendaria už mi moje taneční kreace "Chromý jelen" nepřipadaly tak trapné. Pak se konečně Cukr a Tom vrátili z focení, takže to všechno vypuklo naplno. A ano, tancoval jsem i na Bicáky, tricáky, kokosáče :P

Ani ta Vostrava mi nakonec nevadila, aneb "Vostraváci pojebaný ty vole, industriál jak v těch jejich pseudopecích ty vole. Vítkovickejch."
... "Já si myslím že jsem jakoby dost v pí*či, pokud se nacházím jakoby v tomhle časoprostoru a vy tomu říkáte Vostrava. B."
:D :D :D

Co mě ale fakt zklamalo bylo, že tam nebyly žádné speciální atrakce. Jako jo, fotokoutek a sweet bar je fajn, ale já jsem vyloženě asi půl roku před svatbou posílal Cukrovi katalog jedné firmy, která pořádá různé firemní a další akce a zajišťuje netradiční zážitky. Takže jsem čekal, že tam bude třeba elektrický býk, vodní fotbal, skákací hrad, minigolf, střelba kuší nebo lukostřelba, paintball, čtyřkolky, aerotrim a podobně.

No, nedočkal jsem se VŮBEC ničeho... a zrovna ten vodní fotbal by se tam fakt hodil :(

A navíc se tam moc nedodržovaly svatební tradice - Cukr neměla závoj a pokud vím, Tom ji přes práh taky nepřenesl. Aspoň že teda troubili a že svatební koláče nebyly mixovaný :D

No ale abych nebyl moc přísný, byla to docela fajn akce, ale zas nic moc extra :D Můžu to bohužel porovnat jen s jednou další svatbou, které jsem se účastnil. Byla to svatba mého strýce a tety a mně v té době bylo 7, takže si z toho moc nepamatuju, jenom to, že to bylo v kostele a že jsem se tam docela nudil. Čili docela podobný pocity :D

Teď vážně, bylo to super. Já se při hromadných akcích bavím první cca hodinu, načež si pak v duchu tiše medituju nad tím, za jak dlouho bude asi tak můj odchod společensky přijatelný. Tady jsem ale jedl, pil a pařil téměř až do zavíračky v půl třetí ráno, což o něčem fakt vypovídá :)

...

...

...

A rozhodně jsem to nedělal jenom kvůli tomu, abych měl fotky kompromitující Cukra :D