Já jsem z Kutný Hory, Kutný Hory, kouzelníkův syn

Než se rozepíšu o dovolené, vyslechněte ještě příběh, kdy jsme byli na jednu noc v Kutné Hoře. Bylo to dobrodružné. Nebo tedy dobrodružnější, než by člověk čekal... :D

Nevím jestli to víte - a vy to asi spíš nevíte - ale v Kutné Hoře je mimo jiné muzeum Lega. To muzeum Lega slouží zároveň i jako kavárna a hotel. Takže jelikož protože a poněvadž moje milá ví, že mám Lego docela rád, rozhodla se, že tam strávíme jeden víkend.

Vyrazili jsme v sobotu ráno a dojeli jsme vlakem přímo do Kutné Hory - města, což by bylo super, kdybychom neměli vystoupit v Kutné Hoře - Sedlec :D Takže jsme šli hezky podél kolejí cca 2,6km zpátky na předchozí zastávku.

Já na sobě měl navíc černé kalhoty, protože nebylo jisté, jak bude - tak pro případ, že by pršelo. Inu, nepršelo, dokonce by se dalo říct, že bylo pěkně, ba snad až docela pařák. Takže jsem se docela pařil.

To byla docela smůla, protože ubytovat jsme se mohli až od 14:00 a my tam byli někdy okolo desáté. Tak jsme si v hotelu nechali aspoň věci na recepci a šli jsme koukat po památkách.

Naše první zastávka směřovala do místního areálu tuším bývalého pivovaru nebo něčeho takového. Nalákala nás tam paní z ulice, že je tam výstava místního klubu amatérských fotografů s tím, že je tam příjemně chladno. Inu, skvělý marketing, takže jsme se tam stavili a za to, že jsme napsali vzkaz do knihy návštěv, jsme dostali bonbon :D Marketing zvládnutý na jedničku!

Poté jsme se vydali do Chrámu nanebevzetí Panny Marie, přičemž moje milá to z průvodce přečetla jako "Paní Marie", takže si z ní dělám srandu ještě do teď :D

Z nějakého důvodu se mi to sem nedaří vložit správně, ale snad to přežijete :D

Měli tam i náboženskou literaturu - Modlitby s papežem Františkem, Žalmy s papežem Františkem, a pak i toto...

Následně jsme se vydali do místní kostnice. Víte, já čekal nějaké úložiště kostí, jako mají třeba v Paříži, které tam vybudovali z hygienických důvodů.

.. nečekal jsem, že ty kosti budou sloužit jako dekorace. Nechci být přehnaně citlivý, ale přišlo mi (nám) to docela nemístné, prostě když vidíte vystavenou dětskou lebku, která slouží jako ozdoba prostoru, tak to ve mně vzbuzuje přinejmenším nejistotu.

Bylo tam zakázáno fotit, takže toto není moje fotka... zdroj

Zdroj tentýž

Vzpomínám si, že jsem tam na jednom místě viděl nějakého zapomenutého plastového tygra a říkal jsem si, komu asi chybí. Následně jsme se přesunuli nahoru do dalšího patra, kde pouštěli dokument o kostnici, tak jsme si tam na chvíli sedli. Když v tom jsem uslyšel nějakého pána, který svému malému synovi říkal něco ve smyslu, že na něj měl dávat větší pozor, že se ještě po něm podívají, ale když ho nenajdou, tak jdou pryč. Vystřelil jsem směrem k němu a prozradil mu polohu zapomenutého tygra, protože jestli by se něco nemělo dít, tak to, že se ztrácejí oblíbené hračky (moje milá by mohla vyprávět, když byla malá, tak ztratila svého oblíbeného plyšového lachtana a má z toho trauma ještě do teď).

Následně jsme se přesunuli na místní dětské hřiště, kde nikdo nebyl a kde jsme se teda mohli vyblbnout a např. jsme se tam točili v takovém tom kolotoči dokola a zjistili jsme, že fakt nejsme stavění na nějaké prudší atrakce.

To už bylo něco po druhé odpoledne, tak jsme vyrazili do hotelu, abychom se teda ubytovali. Jenže pokoj pořád nebyl připravený :( Paní recepční se nám moc omlouvala a dali nám za to v kavárně kafe a kakao (ehm :D) zdarma. Nám to vlastně ani tak moc nevadilo, i když já bych uvítal možnost vzít si ty kraťasy.

LEGA tam měli fatk požehnaně...
 

Takže jsme tam nečekali, ale naplánovali jsme další trasu a vyrazili na cestu. S recepční hotelu jsme se domluvili, že nám nechá klíček venku ve skříňkách, které jsou na číselné kódy - a kód že pošle přítulkyni SMSkou (což za cca hodinu udělala). Takže se v pohodě dostaneme dovnitř a do pokoje, i když bude recepce zavřená. Supr!

Vyrazili jsme tedy na prohlídku místních dolů, jenže jsme si trochu spletli muzeum. Dorazili jsme totiž do Muzea stříbra, ale to není to samé, že :D Takže nás paní v muzeu nasměrovala správně a ještě do těch dolů zavolala, jestli mají pořád volno (měli). Fakt hodná byla :)

Kdo jste tu prohlídku neabsolvoval, tak ji vřele doporučuju, byť nám asi 8x opakovali, že je to nevhodné pro ženy v pokročilém těhotenství nebo osoby s problémy se srdcem atd. :D Prohlídka trvala cca 90 minut, z toho cca 30 minut bylo v podzemí.
Ale bylo to fakt krásný a ani plazit jsme se nemuseli (i když část cesty jsme šli v podřepu).
A taky nám ukázali absolutní tmu :)

Dál jsme chtěli ještě na pěší túru, ale počasí vypadalo dost nestále a nechtěli jsme, aby nás někde stihla bouřka. Takže jsme to kousek za městem zase otočili zpátky do Dačického restaurantu, kde jsme se nehorázně přejedli pěkně najedli. Přítulkyně říkala, že jí už na mobilu zbývají jen 3%, ale to nevadilo, protože já jsem měl ještě nějakých 50% a už jsme vlastně nikam nešli, takže mapy.cz jsme moc nepotřebovali.

Já si tam dal velkou dvanáctku a trochu to se mnou zamávalo... :D

Pak jsme se tedy vydali pěšky (tj. 2,6km :D) do Sedlece, ten den jsme nachodili asi 15km. Možná jste se u předchozího odstavce zarazili a řekli jste si - ale počkej, Mečoune, jak se teda dozvíte ten kód ke skříňce, ve které je klíč?

Odpověď zní: Dost blbě :D Ani jednomu z nás nedoteklo, že ten kód má jenom ona, já si ho nenapsal k sobě nebo na papírek nebo tak... ještě že si tak lebedíme nad jídlem, že se jí vybíjí mobil, ale nevadí to :D

No, naštěstí s sebou měla nabíječku, takže se náš problém smrskl jen na to, kde teď najít nějakou elektrickou zásuvku. V sobotu cca v 20:00.

Infocentrum bylo zavřené, ale viděli jsme, že má jeden panelák otevřené vchodové dveře, tak jsem trochu zadoufal, že na některé z chodeb by mohla zásuvka být. Ale nebyla :D Zvonění u cizích lidí s tím, že si potřebujeme jen dobít mobil na 1%, jsem nechal až jako poslední možnost.

Vydali jsme se pro nedostatek dalších možností k hotelu, kde - zaplaťpánbu - byli v kavárně návštěvníci! Kavárna sloužila jako jakási společenská místnost a zrovna tam jeden pár byl. Takže jsme jim přes okno vysvětlili situaci a oni nás pustili dovnitř, kde už zásuvky byly.
Uaaaaaa, to byla dobrodružnější sobota, než jsem si přál :D

Na pokoji jsme si pak po sprše stavěli z LEGA, protože co jiného chcete v LEGO hotelu dělat, žejo :D

Mám lehké spaní a v noci jsem slyšel, jak šla moje milá na záchod. Ale když jsem se probral o půl hodiny znovu, byla tam pořád. Myslel jsem si, že jde o, ehm, ženské problémy, nebo prostě že nemůže spát a nechce mě rušit, tak se kouká do noťasu nebo tak něco.
Ráno vyšlo najevo, že mělá silný astmatický záchvat a nemohla pořádně dýchat, navíc si doma nechala inhalátor, který běžně nepoužívá, ale který si s sebou bere pro takovéto případy nouze. Prý s tím posledních cca 10 let problémy neměla, navíc takového kalibru...

Tak jsem jí dal menší přednášku na téma "Když se v noci vzbudíš a nebudeš moct dýchat, tak vzbudíš Mečounka, aby o tom věděl, ano?"

Potom už jí ale bylo líp, ale pro jistotu jsme túru odložili na později. Místo toho jsme si prohlídli to LEGO muzeum (bylo v ceně ubytování) a následně jsme se vydali ještě do Dačického domu. Dačického dům je "Vzdělávací a prezentační centrum kulturního dědictví UNESCO" - byly tam různé interaktivní výstavy, nejen o památkách UNESCO. Nejvíc mě asi zaujal krátký film o samotném Dačickém, ale obří puzzle ČR bylo taky fajn :D

V úplně nejvyšším patře byla vzdělávací místnost pro děti s pohodlným gaučem, kde jsme se zastavili, protože mojí milé bylo pořád ještě trochu zle. Takže se tam asi půl hodiny vydýchávala, já zatím hledal spoje do Prahy - měli jsme v plánu ještě Chrám sv. Barbory a túru k rybníku, ale tu jsme úplně zavrhli. Chrám sv. Barbory jsme ale dali, a ten byl teda taky moc hezký, i když ten Chrám nanebevzetí byl veselejší :)

Hrome, proč se mi to nedaří dát normálně ? :(

Při odhlašování na recepci nám paní ještě dala dvě vstupenky zdarma do LEGO muzea v Praze (případně do jiných měst, třeba v Třebíči mají taky pobočku...), jako omluvu za to, že připravit náš pokoj trvalo tak dlouho :) Původně jsem plánoval jet k sobě domů, ale měl jsem strach, aby se milé v noci zase neudělalo špatně, tak jsem přespával u ní a musel jí vyloženě zatlouct do postele, aby přestala uklízet a odpočívala. Ta ženská fakt neumí odpočívat :D

Ale pak už byla v pořádku a doktorka jí řekla, že je letos abnormálně vysoké množství plísní ve vzduchu, takže spousta alergiků a astmatiků je na tom letos špatně... takže aspoň víme, co ten její záchvat způsobilo.

Kolem a kolem Kutnou Horu fakt doporučuju, aspoň jako jednodenní výlet :)

V marketingovém oddělení Regiojetu mají smysl pro humor :D

A aby to Ostravě (!!!) nebylo líto... :D