"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

boudicca: To je zajímavé zamyšlení! Jako prototyp neutrálního místa mě napadla stávající situace s karanténou. Můžeš jí ven, ale víš, že bys neměl a že na tebe na ulici budou všichni koukat. Můžeš si u okýnka koupit kafe, ale vypít si ho nesmíš. Můžeš si jít koupit jakékoliv jídlo, na které si vzpomeneš, ale do restaurace na něj zajít nemůžeš. Kamarády máš, ale pokecat si s nimi tváří v tvář nesmíš. Zkrátka a jednoduše, žít se v tom dá a člověk nijak zásadně nestrádá, ale je to hrozně o ničem...