Domácí karanténa, den 8

Víte, ne že bych se tím chtěl chlubit, ale kromě home office a toho, že mi byla nakoupit spolubydlící, se můj život zas tak radikálně nezměnil :D

Navazuju trochu na článek od Cukra, jenom s tím rozdílem, že mně venek nechybí vůbec, resp. dokud mám PC/noťas a internet, jsem v pohodě. Je mi líto přítelkyně, která si baterky dobíjí výletováním, což teď pochopitelně moc nemůže (ale aspoň chodí na vycházky nebo běhat). Já si dobíjím baterky nejlíp sám doma u PC, kdy už nic nemusím a jenom si tak v klidu něco pařím. Ne že by mi výlety vadily, ale prostě pátky jsem měl vždycky vyhrazené tomuto.

Pravda, zavřená fitka zamrzí, ale cvičit se dá i doma. Já teda z opatrnosti (třeba se ve mně fakt pere imunitní systém a virus) zatím necvičím, ale o víkendu už si asi něco malého doma dám. Bohužel nemám v Praze žádné náčiní, ale cvičit se dá i vlastní vahou.

Jsem fakt přesvědčený o tom, že by mi nevadila dejme tomu práce správce majáku.

Nebo výzkumníka někde v odlehlé oblasti (např. na Antarktidě).

Nebo řidiče metra :D

Prostě život bez lidí snáším dobře, na druhou stranu nějaký kontakt s nima mám pořád, žejo (telefon, internet)... těžko říct, jak bych snášel situaci ÚPLNĚ odříznutý od světa. Za jak dlouho by mi asi začalo hrabat? Myslím že průměrně to člověku trvá tak 3 - 5 let. Myslím, že u mě by to trvalo možná trochu déle.

No, co se domácí karantény týče, nic moc se nezměnilo. Ono opravdu není o čem moc psát, když si vezmete, že můj nejdobrodružnější zážitek dne je to, že si jdu ohřát oběd a uvařím si k tomu čaj.

Zajímavější článek asi napíšu zítra.

Tak zatím ahoj a doufám, že to všechno snášíte v pořádku a zdraví, a pokud ne, tak vám posílám píseň proti trudomyslnosti!