"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

eithne: Ale zase jestli tam nemají nějak dobře zvládnuté postupy na podobně náročná období, tak se na tom můžeš realizovat. Až se začneš nudit, protože už budeš umět všechno, tak je můžeš začít vymýšlet a zavádět - tím se já bavila v několika svých pracech a hodně mi to dalo jak profesně, tak i pocitem dobře odvedené práce. (Já teda dost bojuju s tím, že když se přestanu mít co učit, tak mě to tam přestane bavit.) Navíc to pak uvidí šéfstvo, sedne si z tebe na zadek a zvolí tě nehvyšším bohem celé firmy (A ne, tohle už z praxe nemám. Ale někomu to přece vyjít musí! )