Tento článek věnuji všem, kdo mají taky mindráky z Eithne a jejích sportovních výkonů! :D
S mojí drahou jsme se v létě co se dovolených týče moc neshodli, ona ji měla naplánovanou na dobu, kdy já jsem ji mít rozhodně nemohl. Takže jela k moři sama, ale říkala, že by se mnou ráda ještě na podzim někam zajela - třeba na hory. Nakonec toho v práci měla pořád hodně, takže jsme nakonec byli rádi za prodloužený víkend v Harrachově (původně bylo v plánu např. Rakousko).
On i ten Harrachov byl docela hustej na plánování :D Protože ani jeden z nás nemá řidičák, takže se musíme řídit dle autobusů. A ona mi prostě nebyla schopna říct, kdy teda nakonec pojedeme :D No a jelikož jsem se to dozvěděl asi tři dny předem, tak v té době už bývají autobusy docela dost rezervované. Ještě jsem jí dával na výběr mezi Špindlem, Harrachovem a Pecí. Nakonec vyhrál Harrachov. Tohle všechno vám říkám hlavně proto, aby bylo jasné, že jsem výběr možných ubytování, rezervace apartmánu a rezervace autobusu a plán cesty organizoval já B) :D
Takže jsem minulý pátek vstával už v 5:30, abych stihnul autobus v 7:05 z Florence :D Jednalo se o Flixbus a jelikož jsem měl od Bouďy a dalších informace o tom, že ta rezervace nebývá moc spolehlivá, tak jsem zarezervoval i čísla sedadel. Nakonec tedy vše proběhlo v pohodě, i když řidič byl Polák. Takže jsem jenom musel odolat pokušení mu při ukazování místenky říct i něco jako "Kurwa macz, ale urwal!"
Cesta proběhla v pohodě, já si cestou poslouchal přednášku o stoicismu, o který se teď trochu zajímám a jediné, co mě z cesty zaujalo, byl Jablonec nad Nisou, který jsem přejmenoval na Město Úzkých Ulic.
Cestou necestou z Harrachova
Ubytování a všechno bylo hezké a proběhlo v pohodě (taky jsem pak na Booking dával suprové hodnocení :D). Harrachov je celkem hezké městečko, i když, městečko... v podstatě je to dlouhá nudle hotelů, restaurací, penzionů a informačního střediska :D Ale i tak to tam bylo hezké, hlavně proto, že tam skoro nikdo nebyl.
Naplánovali jsme tzv. Oddychovou trasu - teda mně moc oddychová nepřišla, to převýšení za ten den jsme dali asi 800 metrů :D Ještě předtím jsem ali dali jednu jízdu na bobové dráze, která byla fakt skvělá.
Šli jsme vedle Kamenice, kde byly vyskládané moc hezké přehrady. Taky bylo všude napadané listí, tak moc, že se jím dalo brodit - cestou jsme potkali dva kluky, zavěšené do sebe, kteří se tím listím brodili a s každým krokem vykřikli hlasité ŤAP! :D Tak jsme je pak cestou napodobovali.
Moje umělecké hoto z Kamenice :D
Byli jsme tak blízko hranic Polska, že mě už vítali v jejich telefonní síti :D Za ten jeden den jsme ušli dohromady asi 22km :D
Původně jsme ještě měli naplánovaný nějaký film na pokoji, ale drahá asi v 19:45 naprosto odpadla a spala až do rána :D Tak jsem se mohl dívat na co jsem chtěl, hehe :D
V sobotu ráno jsem zjistil, že ačkoliv lednička svítila, tak nebylo zapnuté chlazení :D Čili ty věci, které jsme den předem nakoupili, jsme mohli vyhodit :D
Sobota byla taková nejnáročnější, protože jsme měli na výletování celý den, tak jsme to trochu osolili a řekli jsme si, že dojdeme k pramenu Labe přes Mumlavský vodopád. Takže jsme došli až na Krakonošovu snídani, která byla zavřená :D Od rána tak jakože mrholilo, jenže pak se tak jakože regulérně rozpršelo. Naštěstí jsme měli docela kvalitní oblečení, takže to bylo OK (Mně např. den před odjezdem koupila "na blind" moje drahá, protože se bála, že mi tam v mé standardní výbavě bude zima <3 )
Mlha poprvé
Nechápejte mě špatně, já mám déšť a mlhu rád, a na těch horách to bylo fakt krásný. Jenže čím výš jsme stoupali, tím chladněji (pochopitelně) bylo, tím silnější vítr foukal a hlavně - začalo se tvořit náledí. Před námi šel nějaký starší pán, v teplákách, bez čepice a v nějaké jarní bundě. Je mi zima, jenom si na něj teď vzpomenu :D
Led ve tvaru srdíčka - zapojte fantazii ! :D
Když jsme tedy došli na rozcestník U Čtyř pánů (odkud je to k prameni Labe jen 1,5km), tak jsme si tam s tím pánem povídali a on nám doporučil to vzhledem k počasí otočit a jít spíš na Dvoračky. Že tam bude náledí a bude to nebezpečný. Tak jsme ho poslechli a vyrazili směr Dvoračky, že se tam najíme. Jenže ta mlha, fakt fakt nepříjemný vítr a náledí nás asi po kilometru odradily - tak jsme to otočili a šli zpátky stejnou cestou (stejně jako ten pán, říkal, že i ta cesta na Dvoračky bude zmrzlá... a ještě nezapomněl přihodit historku o tom, jak tam v březnu dva místní umrzli, ehm).
Ono to není moc patrné, ale ta cesta je fakt zmrzlá a klouzavá. A ten vítr tomu moc nepomáhal.
No, bezpečnost nadevše, takže jsme to otočili směr dolů :D Došli jsme pak trochu jinou cestou až na Ručičky, kde ale zase následovalo stoupání do Harrachova přes Rýžoviště Tak jsme ten den měli asi 23km a pramen Labe jsme si nechali na lepší počasí.
Když jsme nešli k prameni Labe, tak jsem si vyfotil aspoň ten rozcestník U Čtyř pánů - abyste mi fakt věřili, že jsem tam byl! :D
Já jsem šel ještě nakoupit a milou jsem nechal na pokoji, protože ji už v restauraci začala být nějak zima. Když jsem se vrátil z nákupu, tak mě informovala, že jí zůstala v ruce klika od koupelny :D Tohle by mě za normálních okolností nevyyvedlo z míry, protože s sebou tahám švýcarský nožík, se kterým jsem už takhle dveře otvíral. Jenže ten nožík byl v mém batohu. Batoh se sušil v koupelně. Od které upadla ta klika :D
Mlha podruhé
Tak jsem to tam pižlal vším možným, ale nakonec jsme prostě museli dojít za majitelem dřív, než odjede. Ten to měl za pět minut opraveno, takže pohoda.
V neděli jsme se rozhodli, že dáme jen něco lehčího, takže jsme dojeli autobusem do Rokytnice, kde moje drahá trochu přebrala v Ulici Vzpomínek :D (v Rokytnici byli vždycky ubytovaní, když lyžovali v Harrachov). Z Rokytnice jsme se vydali pěšky do Harrachova a cestou jsme viděli slepičky, ovečky, myš polní a kravičky - to všechno jsme jako měšťáci dokázali patřičně ocenit :D V 16:00 už nám jel autobus, takže ten den jsme měli jen asi 10km.
Kolem a kolem to byl moc příjemný prodloužený víkend, hlavně proto, že tam nebyli téměř žádní další turisti, takže tam byl fakt klid a pohoda.
A o té krásné přírodě se snad ani zmiňovat nemusím.
S mlhou na věčné časy a nikdy jinak!