Etika Zlomeného meče

Ačkoliv to běžně nedělám, na začátek musím upřesnit pojmy. Nemám to prostě rád, když se třeba s někým bavím a on na mě s vítězoslavným výrazem vybafne "Definuj mi tenhle pojem!" a myslí si, že mě dostal- přitom udělal pitomce sám ze sebe, protože nezná základní pojmy užívané v běžném kontextu.

Ovšem tady to bude potřeba, protože je ten daný kontext nejasný. Tak tedy etikou teď myslím cosi jako hledání nejlepšího, cílevědomosti, žití dobrého života. Je to to, o co by měl člověk usilovat, aby žil kvalitně a smysluplně a hledání cest k tomuhle vysněnému cíli. Není zde žádný prostor pro vnější autoritu, jen vnitřní- rozhoduje si o tom všem sám dotyčný člověk. Více než kdekoliv jinde se zde uplatňuje prostor pro osobní vzory (od Lady Gaga po dejme tomu Platóna či Johna Ramba).

Teď by bylo vhodné napsat proč o tom všem píšu, což s daným tématem úzce souvisí- píšu o tom teď proto, že jsem si uvědomil, co bych měl všechno PODLE OSTATNÍCH, těch druhých, zvládnout, umět, znát. Podle těch ostatních, čili to není moje etika, ale jejich očekávání.

Tak tedy:
Měl bych dostudovat výšku, udělat si ještě megera magistra, najít si dobře placené a luktrativní zaměstnání, odstěhovat se do vlastního co nejdražšího bytu/domu, oženit se, mít děti, udržet si tu práci, vychovat děti, a to přesně v tomhle pořadí. To podle mých rodičů.

Měl bych se (samo)vzdělávat, trávit 40 hodin týdně učením, do kterých NEJSOU započítány hodiny strávené na přednáškách ve škole. Měl bych tímhle stylem žít celý život, měl bych přečíst celého Platóna a Aristotela (Sokrates nic nenapsal) + znát evropskou tradici, přečíst si Bibli (haha), Illiadu a spol., přečíst si největší světové autory, a pak i ty středně velké (škola).

Měl bych znát průběžnou politickou situaci v ČR, potažmo v Evropě, potažmo v celém světě. Měl bych mít vlastní názor na nejrůznější konspirační teorie (od geoválek po vraždu Michaela Jacksona). Měl bych hodně utrácet (obchodníci).

Měl bych nabrat ca 10kg svalové hmoty, měl bych se opálit, měl bych začít nosit značkové oblečení, měl bych jezdit na značkovém kole, plavat, cvičit v posilovně, ne doma (a cvičit víc než teď), měl bych si nagelovat vlasy (opačné pohlaví).

Měl bych být milovník žen, měl bych být sebevědomý, znát minimálně 69 způsobů jak přivést ženu k orgasmu jenom s použitím levé ruky, měl bych být citlivý, dávat své emoce najevo. Měl bych mít šťastný a vyrovnaný vztah s krásnou ženou, měl bych být otevřený a taky bych jí měl kupovat nejrůznější cetky a zbytečnosti, abych jí dokázal, že jí mám rád (všeobecné).

Měl bych být oporou ostatním přátelům, měl bych si jich co nejvíc přidat na Fuckbook, měl bych být členem několika desítek skupin ("Dýchání.")

Tohle všechno bych měl zvládat a přitom se tvářit, že je to naprosto normální, že to tak dělá každý, že se to dá v pohodě zvládnout a že je to tak dobře.
No, s některými body bych souhlasil, s některými ne. A tady právě přichází ke slovu MOJE etika:

Měl bych být dobrý člověk ve smyslu "mysli taky i na ty druhé- blízké i neznámé- přemýšlej o tom, jestli jim nečiníš zlo a jestli ano, jestli by to nešlo nějak jinak." To v prvé řadě.

Měl bych si najít nějakou práci, která by mě neubíjela (abych mohl plnit předchozí bod) a která by mě zároveň aspoň uživila (do té míry, abych byl ekonomicky nezávislý).

Měl bych se snažit přemýšlet vlastní hlavou, ne ve smyslu znát odpověď na všechno, ale naopak- přiznat si, kdy odpověď neznám a dávat si bacha na ty, kteří mi tu odpověď předkládají za mě. (Jako např. média atd.)

Měl bych se průběžně sebevzdělávat, číst knížky, rozšiřovat si obzory a taky bych měl cvičit a trénovat, abych mohl chránit ty, na kterých mi záleží a hlavně bych měl být schopný ochránit je sám před sebou (viz. první bod).

A to je všechno. Fakt. Pravda, ZAS tak moc jsem nad tím nepřemýšlel, takže jsem něco možná vynechal, něco jsem možná nedomyslel, ale jako takový hrubý nástin to postačí. Z toho je myslím už teď jasně patrné, že nejsem vůbec ambiciózní člověk (ve smyslu kariéristy).
Je toho krapet míň, než kolik mi cpou ostatní, což. Já mám za to, že podobně to mají všichni lidi (i když nad tím asi moc nepřemýšlí), ale právě ten tlak okolí pak způsobuje ty veselé věci jako jsou feťáci, alkoholici, gambleři, podle jistých teorií kriminálníci, anorektičky atd. Když vám do hlavy vtloukají "Musíš být lepší než ostatní!", "Musíš mít víc peněz (práce), víc přátel (Fuckbook), víc sexu (nevěra? No a?), všeho víc víc víc, víc než ti druzí! Jen tehdy budeš šťastný!" a lidi tomu věří... pak se není moc co divit, že ten svět vypadá tak, jak vypadá.

A nemyslete si, takhle to bylo víceméně vždycky- už Hésiodos si stěžuje na vládnoucí vrstvu aristokracie, která svoje podřízené krutě odírá a vykořisťuje.
Nejlepší je se nenarodit, to je antická myšlenka- a když už má člověk tu smůlu, že se narodí, tak má žít tak, aby na něj lidi vzpomínali, na nějaký jeho slavný skutky- a pak má umřít (nejlíp v dobyvačných válkách, viz. politika starého Říma). Hérostrates to pak vzal za trochu špatný konec a rozhodl se proslavit tím, že podpálí chrám v Efezu :) Ta myšlenka "Nejdůležitější je život, klidně lži, podváděj, zrazuj, podřiď se, jen když budeš žííííííííííííííííííít!" je v tomhle směru úplně anti-historická :D SPRÁVNÝ ŽIVOT KONČÍ SMRTÍ! Nikdo nemůže žít věčně, takže je lepší umřít "pro svou věc"- jako Sokrates.
Pravda, mně se to teď, tady (doma, v klidné střední Evropě), v týhle době kecá- ale já jen tlumočím ty původní myšlenky :)

Řeknu vám, občas (no, v podstatě dost často) mám chuť to tady všechno zabalit a jít si někam v klidu hospodařit, pryč od světa a od starostí do světa slasti (v epikurejském smyslu je slast nikoliv požitek, ale ABSENCE dnes bychom řekli stresorů), pěstovat si krávy, slepice, prasátka a tak.
Celý den pracovat na poli a zpívat si o tom:

Ale tím bych se nelišil od klasického současného konzumenta. Tahle i konzumentova cesta- cesta ignorace, pohodlného života, cesta nezájmu, cesta hrabání si na svém písečku- vede do pekel. Prostě bych byl uzavřený v sobě, ve svém světě. Utekl bych. Právě takoví lidi, kteří se starají jen o to kde si příští pátek opijou, kteří si hledí jenom nakupovaní, moderních "in" věcí, kina, hudby, požitků, potěšení- tak přesně ti jsou ideální ovečky, ze kterých by Velký bratr z Orwellovy klasiky přímo vrněl blahem. Na druhou stranu bych mohl objevit skryté posvátno přírody, možná by se pak změnilo i mé myšlení, a...
Upřímně, svět se mi asi stejně změnit nepodaří.
Ale jaké jiné východisko tu tedy je?

Žít dobrý život dle mých etických požadavků +

1) Filozofie (celoživotní běh s velmi nejistým výsledkem)
       NEBO
2) Žena (anděl), šance, že někoho takovýho během svého života najdu je přibližně 0,03%
       NEBO
3) Náboženství (tudy cesta nepovede určitě, někdy sepíšu proč)

Jiná možnost kromě toho uzavření se na vlastní autonomní hospodářství nevidím.

V jistém ohledu se opravdu těším na smrt, protože mě fakt zajímá, jestli je nějaký bůh/bohové, kteří by mi pak eventuelně řekli, JAK jsem měl ten svůj život vést. Jako když hrajete lodě se životem, nakonec prohrajete (umřete) a on vám nakonec ukáže, kde měl svoje lodě schované.

Dokonce nemám moc daleko k tomu si myslet, že smysl života je opravdu smrt- umírá všechno a každý, od našeho Slunce po "obyčejnou" dešťovku. Skoro mám chuť říct, že tohle je ten smysl života a protože Bůh (?) si chtěl být jistej, že to žádnej z nás pitomců- lidí- nezkazí, tak to dokonce do nás osobně naprogramoval.

No, ale to je jen můj dohad. Asi si budu muset nějakej ten pátek počkat, než se to dozvím.
Jak si to tak po sobě čtu, tak nevím, jestli vám bude jasné, co tím chtěl vůbec básník říci, ale už nemám sílu. Spím 9 hodin a stejně jsem unavenej, nevidím smysl, nechce se mi nic, měl bych dělat věci do školy (opravdu mrtě moc věcí do školy) a dělám je žalostně pomalým tempem.

Nejsem naštvaný, v depresi nebo tak, jsem prostě unavený. Unavený každodenní nepřetřžitou přívalovou kontinuitou bytí *filozofický pohled do dálky*
Potřeboval bych doplnit baterky a nevím jak na to. Potřeboval bych znát cestu (NESNÁŠÍM POSTMODERNÍ SKEPSIIIIII!!) a žádnou nenacházím a už toho nechám, protože mám pocit, že píšu jenom fráze :D

Tak si dáme na konec nějakou fukken epic skladbu, která aspoň trochu dokáže povzbudit a dá chuť nakopat bytí cojones:

A ještě jednu (TES neholduju, ale hudbu mají pěknou):