"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

lentilka-sdeluje: Když Pán Bůh dopustí, i motyka spustí!
Ne, vážně. "... a jenom čekám, kdy mi osud zase pošle bombu mezi oči...", je špatnej přístup. Já se před pár lety rozhodla, že můj život už prostě nebude sinusoida, ale exponenciála, vedoucí od nuly do nekonečna. A ono to funguje! Je to v hlavě, fakt.
A za tu písničku moc dík.