Zlomenymec | Quo vadis, Mečoune? II

Aneb takový životní rozcestník.

I když to nebude takový výběr možností, jako v případě prvního článku. Tady bych si chtěl spíš srovnat myšlenky a napsat článek, ke kterému se budu vracet, abych se patřičně zorientoval.

Mám totiž pocit, že si toho nakládám docela dost, je toho hodně, co chci přečíst a udělat, tak bych si to měl někam napsat, abych na to nezapomněl. Sem teda napíšu hlavně věci, co se týkají blogu.

Přišel jsem totiž na jeden problém, který mi trochu nedá spát. Víte, vzhledem k mému v podstatě neexistujícímu sociálnímu životu jsem dospěl do stadia, kdy je můj život na dvou vyhýbkách: práce / ne práce.

Co se práce týče, tam je to jasné a v poslední době (a tak cca do října) je tam toho docela dost a všichni jsme tam pod tlakem. O tom se asi rozepisovat moc nebudu, však to sami znáte (teda aspoň ti, co teď už nemají prázdniny *závistivý pohled*).

Co se mého "ne práce" života týče, tak tam se snažím co nejvíc si užívat, že nejsem v práci, ale vzhledem k tomu, že jsem hrozně vyčerpanej a vynervovanej, nechodím moc mezi lidi. A většinou jsem doma zalezlej, občas teda jdu cvičit, ale to není dobře. Každý můj den volna vypadá takřka stejně. Nemám žádné pořádné věci, které bych mohl řešit i mimopracovně, nemám se na co soustředit mimopracovně, nic, co bych mohl budovat (mimopracovně). Prostě jsem v práci ve stresu, pak jsem mrtvý mimo práci a tak pořád dokola.

Takže mi práce postupně zasahuje do mé psychiky mnohem víc, než bych chtěl, což mě teda sakra štve.

A co s tím?

Člověk přece musí žít - nejen přežívat - i mimo práci, ne?

Tak předně jsem objevil kousek od mého bydliště v Praze nové fitko, kde berou Multisportku a pořádají kruhové tréninky. Čili fajn prostor na případné seznámení s nějakou hezkou, mladou, milou, chytrou... však víte :D Hlavně je to něco jiného než fitko, kde se člověk s nikým nebaví.

Pak jsem se taky rozhodl udělat si výpisky z knížek, u kterých čekám, že mi pomůžou v mém seberozvoji. Protože čtení bez výpisků je poloviční ztráta času (u tohoto typu knížek), takže proto je důležité mít je zvýpiskované, aby si člověk to důležité mohl snáz zapamatovat.

Začal jsem už s knihou A přesto říci životu ano, o které se tu pak asi rozepíšu.

To samé - HLAVNĚ - chci udělat s knížkou Výhoda spokojenosti od S. Achora. Rozepisuju se o ní trochu tady + v souvisej/.... Je to můj obrovský rest, který bych chtěl napravit. Mám pocit, že ta knížka bere konečně psychologicky do ruky všechny ty pseudomoudra těch polo-ezoterických nesmyslů typu Čtyři dohody atd. a podává je trochu vědecky.

K tomu si konečně obnovím svou průkazku do Národní knihovny, protože tu knížku v knihovnách moc nemají a já ji mám jen v anglickém originále a jsem moc líný na to, abych to četl anglicky (resp. by to trvalo trochu déle). Ale hlavní důvod je ten, že si to budu moct chodit číst do té knihovny.

Knihovna = intelektuálky. Chápeme se 8-)

Musím říct, že mi trochu chybí dělání věcí do školy (což je věta, o které jsem si nikdy nemyslel, že ji napíšu). Teď k tomu mám ale báječnou příležitost, protože to dělat nemusím, ale chci - chci si sednout do té knihovny, číst si něco a výpiskovat to, a pak o tom přemýšlet... chci dělat taky něco trochu mimo práci, co by mělo smysl.

Pak mám v plánu takhle přečíst a zvýpiskovat (a napsat o tom článek) o knížce Muž, který chtěl být bohatý - což mi připadá jako naprostá pitomost (ta knížka), ale pár myšlenek tam podle mě stojí za přečtení (hlavně to o autosugesci, což bych chtěl sám na sobě vyzkoušet, a pak vám říct, jestli to zabralo).

Ještě bych chtěl napsat články právě o těchto motivačních knížkách a o náboženství, ale to mi asi chvíli zabere, protože s nimi si chci dát trochu práce. Navíc je stejně moc lidí nečte, takže si je možná nechám do toho internetového magazínu, do kterého jsem začal přispívat :P :D

DMA a jejich cover Beleieve od Cher - ta písnička mě hrozně uklidňuje