Jen lehký update

Doufám že jste si užili prodlouženě prodloužený víkend!

Já jsem si ho užil naprosto.

Byl jsem v práci.

Oba dva dny.

Dvanáct hodin! :D

A to se vyplatí.

Šéfovi.

Nevím proč píšu tenhle článek jedna věta/jeden odstavec.

Ale baví mě to.

Asi to budu dělat častěji.

Vypadá to hustě, ne?

Jako haiku, nebo tak něco.

Ale nechce se mi hlídat počet slabik.

Haiku se přece taky nerýmuje, ne?

Mám hrozně kulturní blog!

Každopádně jsem jenom chtěl dát o sobě vědět.

Že se mám super a tak.

Super jako vždycky :D

Tak moc super, že si čtu knížku Vzáthnout na sebe ruku: Rozpravy o dobrovolné smrti :D

Je to poučné.

A zajímavé.

A nacházím v tom útěchu.

Mnohem víc útěchy než když jsem kdysi četl knížku Útěcha z filosofie *odměřený pohled směrem k Emanuelovi Rádlovi*

Ale nedával bych to číst nikomu, kdo má opravdu sebevražedné tendence.

Vzpomínám si, že jsem kdysi na střední na psychologickém semináři měl referát o smrti.

Jedním z bodů byla i sebevražda.

Byla to hrozně zábavná hodina.

Bez legrace, hodně jsme se nasmáli.

Četl jsem tam např. Darwinovy ceny a tak.

To byly časy.

Kosti a kůže, dneska už houmeles houby zmůže...

Ehm, pardon.

Teď jsem tak hloubal nad tím, kolik písniček o sebevraždě znám.

Ukázalo se, že docela dost.

Mám chuť o té knížce napsat pár článků.

Ale nikdo by je stejně nečetl.

"Mečoune, to je moc dlouhý!"

Tak bych je rozdělil na více menších článků.

"Mečoune, to je moc nudný!"

Tak bych to napsal trochu zábavně.

"Mečoune, to je moc depresivní!"

Ah.

Nemám lehký život!

Ale kdo má, huh?

Kdo má, ať se přihlásí.

A pak ať mi napíše, že se přihlásil.

Kolik zklamání může průměrný člověk přetrpět?

Toť otázka, která mi v noci nedá spát.

Víte, že nejméně sebevražd se páchá v době válečných útrap?

Nebo zkrátka v těžkých dobách obecně.

To je hrozně zajímavé.

Nechám se nalejt do cizinecký legie!

No, to si asi ještě rozmyslím.

Nesnáším zamilovaný páry.

Nebo páry obecně.

Víte o čem je 90% filmů a seriálů?

Ano, přesně.

Stává se ze mě incel.

To jste nevěděli, že něco takového existuje, že?

Já donedávna taky ne.

Ale jestli to takhle půjde dál...

Asi si najdu nějaký nový koníček!

Naučím se hrát na triangl.

To by byl hotový kočkolap.

I když, v mém případě...

Tak já už asi půjdu.

Umeju nádobí, kouknu na film...

A zítra zase do práce.

To by mi tolik nevadilo.

Co mi vadí je, že k tomu mám tolik motivace asi jako lumík s chronickou depresí.

Žádný důvod.

Žádný "raison d'être", jak by řekli Francouzi.

Hm.

Co dělat.

Budu muset obsadit Běhalovou.

To je jedna buchta od nás z kanclu...

Je možné, že je tahle písnička z roku 1998?

New Radicals - You get what you give.

Nechce se mi to vkládat do článku.

Však vy si na to kliknete.

Mám tu písničku rád.

Je z doby, kdy byl svět ještě v pořádku.

Aspoň myslím.

Selektivní paměť je svinstvo.

Ten čas hrozně letí.

Don't give up

You've got a reason to live

Haha.

"VLADIMĺR: Bys mě rozesmál, kdybych si to mohl dovolit."

Ta písnička mi dost připomíná tenhle formát jedna věta/jeden odstavec.

Takové úsečné.

Ale řízné!

...

...

...

Že?

No.

Tak zatím.