mow: Dám sem zas další filozofický ejakulát Já myslím, že je to zčásti dáno náročností lidí, představou, jaký by měl protějšek být. To je ta menší část ale. Ta větší a podle mě i důležitější souvisí s tím, aby to byl někdo normální. Ano, každý z nás penisníků by bral modelku s pětkama kozama, vy ženy byste nepohrdly nějakým svalnatým opáleným strništěm, ale realita je většinou jiná.

Vzhled není nejdůležitější, ale je důležitý. Zjev je první, co vidíme a co nás žene vpřed. Samozřejmě čest výjimkám, nicméně láska nevzniká na první našlápnutí z krásy duše a charakteru, Quasimódo a Esmeralda byly náhoda. Na stranu druhou, málokdo z nás by byl dlouhodobě ochotný chodit s krásnou krávou nebo přitažlivým kokotem, zas takovou váhu vzhled nemá, když charakter stojí za vyližprdel.

Pro Mečouna: obecně ti můžu říct, že jsem virtuálně měl desítky žen a značnou část i zaujal. Takže skořápka průser, ale smysl pro tumor a umění jazyka dokáže zázraky. Sice nikdy se to nepodařilo přetavit ve vztah, nebo aspoň: "Jo, bejku, šukej mě tvrdě, jo, to je vono!", ale to nevadí

Minulou neděli jsem tu měl Chemickou, dva týdny předtím První a ještě předtím Sladkou. A když v neděli odjížděla Chemča, řekl mi tatínek, že mám stejně prima kamarády a ať si jich vážím.

Kdyžtak o tom přemýšlím, já nikdy netrpěl nedostatkem žen. Pravda, vrcholu jsem dosáhl až blogováním, kdy se mi podařilo po kamarádkách, co za mnou jezdí, vytvořit další pevné jádro, a to z fanynek mého přitroublého blogu. A ty budeš minimálně tisíckrát atraktivnější než já, takže je jen otázkou času, kdy nějakou (ro)zlomíš, zdoláš, udoláš

Iva: problémem je právě ta normálnost, protože najít k sobě Praváka (ne hříbka) nebo Pravačku je velká výzva. Princata na bílých koních došla, slaďoučké princezny taky. Dle mého názoru je to prachobyčejný střet s představami a realitou, tedy koho bysme chtěli, a jaká je reálná nabídka. A vůbec neřeším vzhled, konto, kozy, nohy, postavení v práci, postavení v rozkroku. Většina holek a kluků chce prostě jen normální protějšek, který není ujetý ani jedním směrem. A tady je problém - docházejí normální běžní samečci a samičky. Když vyškrtneme ty, které bychom chtěli, ale oni/ony nechtějí nás, pak ty, kteří by nás chtěli, můžou být "divní", což ještě úží výběr.

Člověk neumí být sám, takže asi slevit a doufat. Ale ne extrémně. Určitě bych slevil z velikosti dekoltu, z nadšení pro netradiční sexuální praktiky atd. Ale zase to nesmí být "beru cokoliv, jen proto, abych nebyl sám", to se dřív nebo později vymstí. Musí tam být trochu chemie.

A já tady nechci zdejší Píšačky natírat medem (sakra, teď mám mikroerekci), ale připadá mi, že mám chemii se všema, i s tebou Mečoune, ale víš jak. A obrovsky důležitý je mít podobný smysl pro humor. Komu nepřijdu zábavný, nemá u mě šanci uspět

Mohu být chvíli samolib? Možná přitahuju takový lidi, jako jsem já sám. Kdysi mi napsal Deníček tohle:

"Chápu, nebo alespoň se o to snažím, jaký to asi je, mít své sny a nemít možnost plnit si je. Musí to být strašně frustrující. A ty i přes to všechno jsi, jaký jsi - hrozne milý, příjemný chlap, který by si chtěl ze života aspoň něco “ukrást” pro sebe s necítil se, jako prázdná skořápka. Kdybys takový nebyl, neměl bys tolik přátel. Bohužel, osud někdy přidělí někomu o dost těžší balvan, než druhému a čeká, jak se s tím porve.. Často si říkám, proč se tohle děje."

Takže chlapče, ledy se prolomí, jeskyně se otevřou a najdeš jednou poklad(nici), která tě bude provázet životem.

Tvůj věrný mentál a mentor MoW

P. S. Jančuru si beru já Rozdáme si to na řídícím pultíku.