"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

kari: V době internetu se seznamovat tváří v tvář? Jak zvrhlé!

Já vždycky sázím na vzájemné sympatie. Prostě hledím na cíl tak dlouho, dokud si mě nevšimne a pak uhnu pohledem, případně pozdravím pokynutím hlavy. Podle reakcí většinou poznáš, zda má protějšek zájem o Tvou existenci. Pokud ten někdo čte, určitě by bylo fajn projevit zájem o tu knihu - na férovku si gestikulací říct o ukázání jejího přebalu. Sympatická drzost je mnohdy super věc

Obrovský problém tohohle seznamování s náhodnými spolucestujícími v MHD je ale právě to cestování. Většina onu cestu nepovažuje za cíl. Musí ji přetrpět v přecpaném metru v davu stejně nasraných lidí. A to nasrání úspěchu rozhodně nenahrává. Takže za mě bych vzhledem k té noze sázela na sestřičky či lékárnice